Autorka: Julie Eva Horáčková

Ospalým krokem jsem se procházel ulicemi své čtvrti. Zase špinavý, byl další obyčejný den. Měl jsem po práci, ubíjející volno. Vždycky když hákuju za barem, v té věčně polité tenké zástěře, toužím po volnu. Představuju si, co bych dělal. Ale jakmile padla, můžu se unudit do bezvědomí. A tak se po většinu odpolední jen tak courám po okolí.

Onehdy jsem šel kolem obchodu s pečivem, nad kterým je cedule Obchod s pečivem. Pravda je, že tam prodávají ústní vody, hadice, špunty do uší a zavařovací gumy, přičemž na pečivo mají jen zastrčený regál. Jejich chleba nestojí za nic. Ani jsem nešel dovnitř, jen jsem do jejich výlohy vycenil zuby.

Jdu dál a bůhvíproč vzhlédnu k obloze. Mezi mraky vidím prťavé růžové puntíky. Pořád se zvětšují. Pak koukám že mají kopyta a rypáky. Z nebe se hrne horda prasat. Nemůžu z nich spustit oči, až je mám od slunce a nemrkání celé rudé.

První prase dopadlo na plachtu velkýho náklaďáku. Sesmeklo se z ní a rozešlo se po chodníku. Vypadalo spokojeně. To další ale spadlo na takového staršího pána s kostkovaným baretem. Rozdrtilo ho úplně na placku. A té krve, té bylo! Valila se jako dlouhý potok po chodníku, stále dál a dál, až se najednou zastavila, ztmavla a začala usychat. Baret to ale neodskákal. Byl jako nový, ležel már metrů opodál, neušpiněný a připravený, že ho někdo sebere a bude dál nosit.

Další prasata už na ulici nepadala, jejich mrak se přesunul nad les na kopečku za městem. Nepadala po jednom, ale ve velkých skupinách. Ale lidi to netrefovalo, nebo to alespoň z tý dálky nebylo jasný. To jsem si oddych.

Déšt' prasat padajících do lesa nevypadal, že by měl ustat. No, taky že neustal. A postupně nám všem zevšedněl. Tak to máme doteď, prasata padaj furt, občas řičí. Někdy se zabijou, někdy ne. Každý týden se můj přítel Jarda vypraví k lesu s kárkou a celý víkend, celý ztrhaný, odváží růžová zavalitá těla s kopyty nahoru, do nově vystavené prasečí márnice, kterou se hejtmanovi našeho kraje konečně podařilo zafinancovat. Vedle se konají i prasečí pohřby. Ta prasata, která to z nějakýho důvodu přežila, třeba že padla do měkýho, to znamená na kupu svých soukmenovců, ta jsou smutečními hosty. Hejtman poslal i krejčího, který jim šije černé obleky a šaty, které si mezi mezi sebou můžou půjčovat, protože mají většinou stejnou figuru.

Já tam nechodim, je to furt stejný.