Autorka: Magdalena Hellerová

Proč jsem vlastně na světě? Proč se musím plahočit prašnými cestami lidských osudů a kdykoliv potkám člověka, jsem povinna kráčet po jeho boku v prudkém dešti i dusivém parnu s vědomím, že mne může kdykoliv udeřit bičem zrady či uvěznit v kobce pohrdání?

Mám představovat naději pro ty, jenž věří ve spasitelnost světa a čistotu duše, takových však každým dnem ubývá. Málokdo si dnes uvědomuje hodnotu vlídného slova, srdečného úsměvu, pevného objetí, málokdo staví hodnotu upřímného vyznání nad peníze a moc. Planeta strádá a němými ústy volá o pomoc, lidstvo se stává stále povrchnějším a chamtivějším, morální hodnoty sesadila z trůnu přetvářka, zášť a pýcha. Najdou se však jedinci, kterým není lhostejný pohled na svět tonoucí ve vlastní krvi, a tak každý den znovu a znovu vycházejí ze svých domovů, aby se pokusili učinit jej alespoň o zlomek přívětivějším a zdravějším místem. Pro takové bytosti jsem tu já, světlonoška čekající na pocestného, který se, doufaje v neochvějnost nejvyšší Pravdy a Lásky, dennodenně lopotí trnitými stezkami bez konce. Žádný takový poutník totiž nevydrží sám a já je všechny provázím, utvrzuji jejich zápal v boji za dobro a pečuji o jejich vzájemné vztahy, které jsou křehké jako křídla nočního motýla, na jejich ramenou však spočívá klenba ryzího lidství. Stále jsou to však jen lidé, nedokonalí, slabí a ovlivnitelní, a i když jsou odhodláni obětovat svému cíli vše, stále mají vlastní démony a strachy, které jim kladou přes cestu překážky. Občas tedy sejdou z cesty, dají slib, jemuž nemohou dostát, nechají se zviklat obavou o vlastní pohodlí nebo propadnou malomyslnosti, převrací své ideály naruby a zrazují vše, co je jim drahé. Tehdy se i já, stojíc jako vždy po jejich boku, musím brodit ledovou vodou i kráčet po řeřavých uhlících, abych je bezpečně navedla zpět správným směrem a spojila jejich ruce. Stokrát si při tom rozedřu končetiny do krve a prolévám slzy nad lidskou paličatou nepoučitelností, ale dokud bude na světě spravedlivých bytostí, usilujících o konec krveprolití a toužících po harmonii, budu je na každém kroku provázet.

•••

Říká se, že když znáš něčí jméno, máš nad ním moc. I mně lidská rasa jedno dala, snad aby mne mohla zotročovat a využívat, jak se jí zachce, snad aby se mne dovolala, když bude potřebovat mou pomoc. Říkají mi důvěra.