Báseň - díla

Přihlášení

Registrujte se

1 1 (Počet hlasů: 7)

Autor: Dominik Letocha

Droga

Vznášející se oblak páry,
jenž line se z hrnu a drží mne spáry,
jenž z hlubin pryč odlétá v daleký let
a coby zrníčko deště vrací se zpět.

Než-li tak stane se, uplyne doba,
během níž na patě vyrůstá skoba.
Skoba, jež svěřence drží si spáry,
dokud zpět nepustí obláček páry.

---

Lístek

Odnesen poryvem lísteček břízy,
kreslí svou trasu větrnou přízí.
Členitou, kroucenou, dalekou, strohou,
vždy končí stejně – pádem a prohrou.

Jeden jak druhý, však každý je jiný.
Neznámou pěstí jsou vryty do hlíny.
Ač zdá se, svobodně, všechny se vznáší,
pod větrnou taktovkou k zemi se snáší.

---

Óda na motokolo

Sedě doma u krbu,
na bradě se podrbu,
neb nápad zřím v mé mělké mysli,
kterak dojet k břehu Visly.

Jelikož jsem v balíku,
objednávám z alíku
z čajnýzia motor stvořen,
pevný jak kdejaký kořen

Strýc přikládá ruku k dílu,
tolik šroubků, tolik dílů!
Vzápětí však v okolí
zní řev toho soukolí!

Řítím se vstříc Republice,
s větrem v zádech, tak i třicet!
Leč smích a radost lachtaní
přeruší zlé rachtání.

Ohlížím se přes levici,
hle! jeden šrub je v rici!
Na druhém se výfuk pleská,
vyhlídka to není hezká.

Zastavuji při krajnici,
výfuk snímám ještě vřící,
stříbrnkou jej motám k rámu,
šrub pak kupim u nás v krámu

Vyrážím dál bez výfuku,
spálenou mám od něj ruku,
za sebou víc decibelů,
spotřebu měřenou v gbelu

Po příjezdu domů poté dochází mi v horroru,
že za zády odkrytou mám spalovací komoru.

Odchází z mé mělké mysli
nápad cesty k břehu Visly.
Měl jsem zůstat u krbu
olej mám teď na hrbu.