Autorka: Ema Lorencová

Můj tekutý příteli

Kdy jsme se seznámili poprvé?
Kdy jsem se s tebou navždy
rozloučila? Bylo to navždy vůbec?

Nikdy nenašel sis ke mně cestu,
nikdy neměla jsem tě tak moc
ráda, jako jiní tě milovali –
možná díky tomu stále ještě žiji.

Ti všichni mí známí, kteří
dokážou tě obdivovat, stále
dýchají, avšak proč jiným vzal jsi
navěky život, můj tekutý příteli?

Nač se tě ptát, když se mnou
konverzaci ani vést nedokážeš –
snad ani nechceš, dokud se ti
znovu čelem nepostavím.

---

Dopis mému tekutému příteli

Nemysli si, že se tě
bojím, ze strachu se ti teď
vyhýbám – nemyslíš si
tudíž pravdu všech pravd.

Nemysli si, že stavím se
k tobě zády jen tak, bez
jakéhokoliv důvodu. Mýlíš
se, ani netušíš, jak moc.

Nemysli si, můj tekutý příteli,
že se ti vzdám, až tě zas
příště uvidím, nesetkám
se s tebou, abys mě porazil.

Nemysli si, ty tekutino tak
vypalující příchuti, že jiným
pomáháš procházet životem –
jednoho po druhém pouze ničíš.

---

Pár slov mému tekutému příteli

Jak by ses obhájil před těmi,
kterým zničil jsi život? Sebral
jsi jim ho, nebo „pouze“ na
dno pomohl pomalu sestoupit.

Možná nebe snesl jsi jim tehdy
do úst na pár chvil, dokud
nebe nerozhodlo vrátit se zpět –
to pekelníci jej pak nahradili.

Cítíš se lépe při pohledu na
tohle všechno? Cítíš se tak
dobře, jako ten, kdo právě doběhl
maraton v rekordním čase?

Kdybys mi alespoň pár slov
mohl pošeptat, podal jakékoliv
vysvětlení, díky němuž očistil
by sis své jméno věhlasné.