Autorka: Eliška Hermanová

Noční obloha

Prostor nad hlavou
vyplněn malými světýlky
a nekonečnou temnotou. 
Tolika tajemstvími.

Vzhlížíme k ní,
když hledáme útěchu,
či všechny ty odpovědi
na každou vnitřní otázku.

Vnímáme její krásu.
Naplňuje nás klid vnitřní 
při tom dlouhém pohledu
na oblohu noční.

Hledáme v ní naše touhy, 
naše sny i naděje. 
Chceme cítit objetí
toho ticha, co se vždy rozprostře.

Jakmile padne 
ta určitá hodina, 
kdy slunce zapadne
a vystřídá ho luna.

Někdy ztracená za mraky.
Jindy prosvětlující oblohu.
Přesto se vedle ní zdají hvězdy
jen jako pouhá zrnka písku.

---

Noc

Luna bíle září.
Osvětluje krajinu.
Pro někoho den končí.
Někdo probouzí se ze spánku.

Noční slunce vychází
a signál dává.
Hvězdy ho provází, 
občas schované za mrakama.

Sny, strachy, naději i múzy
za světla schované
vylézají ze své nory.
Jsou nenápadné a tiché.

Doprovází je netopýři a sovy,
kteří je dopravují k tomu,
kdo v noci vidí ty krásy
s nimi spojené a zakázané spánku.

Všichni si myslí,
že noc je čas klidu.
Schovávají se do postelí
a poddávají se spánku.

Noc ale není pouze 
bezvýznamná část.
Je to zvláštní čas dne,
který zná pouze hrstka z nás.

Je to druhá strana bytí.
Svět jiného druhu života,
který za dne poklidně spí
stejně jako my, když nastane tma.

---

Hvězda představení

Opona z šedých mraků spadá.
Zakrývá hlavní hvězdu představení.
Nastává ta nechtěná noc tmavá
a vidíme, jak naposledy září.

Známý je ale program divadla
a za pár hodin se můžete opět těšit
na další dějství, dějící se od znova
a ukazující nové a úžasné věci.

Nyní nastává čas odpočinku.
Vždyť nesmíme být tak sobečtí.
I hvězda musí načerpat novou sílu
a my také musíme spát jít.

Ponoříme se do říše snů.
Necháme se unášet fantazií.
Je jedno jestli věříme zlu nebo dobru,
sluneční paprsky nás za chvíli probudí.