Autor: Arthur Xavier

Dvě ležící těla jak
Injekční stříkačky co se bodnou navzájem do sebe

Zrozeni ze zakrvácených peřin
Tančíme na parketu v rytmu placenty
A ve vzduchu visí naše červené krvinky

Hudba se ztrácí ve vlnách
Jak tropické zemětřesení skrývané za zdmi paneláků
Tvůj úšklebek tě prozrazuje ty uličníku
A svůdný úsměv

Stěny jsou plné pestrých barev
Vznášíme se ve vzdušných zámcích za vzdechů sousedů
A svět projednou není nudný

Zahraju ti na piano aby ses uvolnil
Tóny se promísí s pravidelnými pohyby tvých kyčlí a aaah-
Ty dobře znáš tuhle písničku

Když už jsme u otázky smyslnosti
Skrytých pravd které společně objevujeme
Zvoláš moje jméno
A já ti do ucha zašeptám zas to tvoje
Ty moje couro

Tak nějak jsme se zasekli v antice
A evolučně necítíme žádné ponížení
Pokaždé co porušíme další pravidlo
Jsme nezkrotní
Bez ohledu na to jak se církev snaží nám v tom zabránit

Tak rosteme a lidi si na nás ukazují
Že lízáme podivné tekutiny a baví nás svět drog

---

Klubový noci se svíraj
V kazajkách nepravidelné pracovní doby

Otvírám dveře a
Dívám se na ně
Účesy

Útržky

Znamení

Parket je poloprázdný ale
Já vidím masy
Koráb plnej ztrápenejch duší

Znám jejich pohyby a
Když mý neonový náramky poprvý proříznou kouř
Vím že je čas na odplutí

Plachtíme dál a okolo se vznáší příběhy o
Temnejch nocích ve spárech oslizlých strejdů o
Vyhozenejch svačinách a věčným hladu o
Denících psanejch krví o
Pokojích co byly zaměněný s vězením o
Ledovým klidu a vyřvanejch hlasivkách o
Pláči a pomstě
O tobě

I ty znáš hloubky těch oceánů
Ty vlny co vytančí jenom ti největší ztroskotanci
Se spáleným srdcem
co se pozná podle rozšířených zorniček
Já vím
Sám jsem takovej byl

Nikdy mě nelákal alkohol
Jen pár tabletek extáze
A další věci co mi pomáhají snít

Protože jinak vidím jen černo
A mrtvý hvězdy

---

Dovol mi tě milovat
Svléknout tě
Vrýt ti do těla  nezapomenutelnou vzpomínku žáru
Dáme si spolu čáru
A až usneme
Budu zase snít o tom že

Chtěl bych být

milován