Autorka: Annabeth El Shadow 

Očista

Sražen bleskem z oblohy
Zavřeštěl hrom.
A zatřásly se výlohy
Chránící pohanský dóm
Božských bylin.
A světlo pozemské,
Aby běsnění tomu uniklo,
Schoulilo se do skulin
V úleku nebeském.

A pak nebe utichlo.

A v tom tichu kostel
S korunou z bouřkových mraků
Vyjímal se hříšným zrakům.
Stál sám, zamrzlý v údivu.
A město vonělo deštěm.
A vítr hrál na píšťaly
Skryté v trhlinách ve zdivu.

---

Evžena Oněgina

Co myslíš, je i cesta jiná
Než problémy řešit sklenkou vína
A lásky sobě házet jak psovi kost?
A pro chvilku komfortu
Skládat hlavu do cizího klína
A stejně nemít nikdy dost?

Pocity jak mince v kelímku od jogurtu,
Ani nevím, cítím všechno, nebo nic?
Žiji hlasitě jen abych neumřela tiše
A každé ráno chodím hledat do ulic
Důvod proč se Země točí.
Těm co jsou šťastní zapaluji svíce.
Vyhýbám se pohledu z očí do očí
a odpovědím které nechci slyšet.

Co myslíš, že bolí více -
nevyřčená slova nebo pomluvy?
Už mě nebaví poslouchat vždy jen cizí omluvy,
I když je všechna ta bolest moje vina.
Můj život jak příběh Evžena Oněgina.

---

Balada zapomenutých

Na korábu z myšlenek a touh
Který nese na svých křídlech Psýché něžná
Umělci krásní
Jejichž jména nikdo nezná
Básníci spásní
Jejichž hvězdy nikdy nevzplanou
Črtají s múzou zadanou
Do skicáků plných čar a šmouh
Které světlo světa neuzřou

Odsouzeni navždy tvořit
Jen ve stínu druhého
Vlastních bohů lepší chrámy bořit
Než vzývat v chrámu jiného

Na korábu z vlastních slov a tuše
Ruku vzpaženou s dlaní ponořenou v oblacích
Vzpírám se osudu své duše
Můj sen zaniká v cizích ovacích

A tak přešlí spásou
A zaslepeni pohybem
Budeme tu svorně stát
Dokud tiše nezhynem