Autorka: Julie Pszczólková

Hřbitov

Znám ten klid duší.
Fouká vítr.
Všude ticho.

Jen meluzína píská do uší.
Procházím dál.
Toliko lidí.
Někoho slyším…
jak by se smál(?)

Některé zrak šálí,
mě zase sluch.
Lidé jsou zvláštní živočišný druh.
Pak jiní druzi,
ano, ti druzí,
nám z toho pomohou.
Tam dole stejně musí být děsný puch.
Jednou tam budeme aj my.
A sežerou nás červi.
Pokud nás nezakonzervovali.

Což, co odněkud vzejde,
tam to také pojde.
Jednou tak pojdeme aj my.

Poznám klid duší.
Fouká vítr.
Všude je ticho.

---

5 chvil (Petrovi)

Neodvracej se, když jsem nad propastí.
Mysli na to, že chci být tvou částí.
Splyneme spolu, dva jsme dokonalí.
Snad jednou poznáš, kde jsme se tu vzali.

Neber mi tvůj čas, když je teď tak krásný,
a jeho odkaz ať zní ve všech básních.
Ať popíšu to, co popsat se nedá,
ale jen cítit – tak to neber, běda!

Poprvé tajně cítím se v bezpečí.
Díváš se na mě, velcí už nebrečí.
Já ale pláču a přiznávám slabost.
Utřeš mé slzy, prý jich bylo za dost.

Do hloubky duše je pohled tvých očí,
oproti slovům jen jeden čin stačí.
Zas mluvit nejde, neb nejsou tu slova.
Tohle se nikdy už nestane znova.

Snad to byl úsměv, když přišlo loučení.
Až tohle skončí, tak se nic nezmění.
Vzpomínka jenom se nám občas zjeví.
Však nikdo jiný o nás dvou neví.

---

Tvůj příběh (Olhe)

Vezmi kávu a led.
Máš čas? Popíšem svět.
Vezmi tužku a fixy,
budeme psát.

Pojď, uděláme to hned,
než se začne ztrácet,
to cos chtěla říct,
když´s mlčela.

Čáry a linky,
v zápalu uděláš kaňky,
když otvíráš
skříňku Pandory.

Henou piš na mé dlaně,
jazykem, co nestárne.
Snad ho pochopím,
než vymizí.

Až dojde ti papír,
tak začni psát na stůl,
pak na zem, zdi a ploty,
kolem nás.

Neboj se použít barvy,
svět není černobílý.
Konečně se na něj díváš
jinak.

Máš toho tolik co říct,
proč tě vidím plačíc,
někde za rohem,
ukrytou.

Mohla bys tolik sdělit,
na chvíli zábrany nemít,
nebo možná jen být chvíli
sama. Sebou. S tebou…

Už dopíjíš třetí kávu,
teď dej se raději čaj,
věř brzy poznáš,
jaký je ráj.

Prosím, piš bez zábran,
co nikdo nenapsal,
co víš jen ty,
i když neřekneš.