Autorka: Katrin Unarová

DADADEN

znáš ten pocit, když všichni vystoupí na hlaváku, ale ty jedeš na konečnou
sama v tramvaji?
nejedeš proti mainstreamu
jen nestihneš vystoupit
zůstáváš v mainstreamu, i když přestává být main
proud tě unáší
ne z principu
prostě se ti nechce vylézt
princip je princ jak cip
je ti ukradený
a ty jemu taky
nejen jemu
tvé myšlenky ti kradou dlouhé ruce budoucnosti

v hodině hledáš letenky na kiwi
a objednáváš dárek pro bráchu
projíždíš nabídku studijních programů
někde jinde
a čmáráš po handoutu 
maluješ knír švýcarskému dadaistovi
jako na základce

říkáš si, že tvůj život je taky trochu dada
dávno daný? darovaný? dalece... daleký? 

„takže jsi spíš neukotvená v přítomnosti?"
tak nějak
co je přítomnost?
a co je ta kotva?
není to spis závaží?
mně stačí gravitace
a spojeni s nebem

„konečná, vystupovat"
zpátky do reality
z prázdné tramvaje
než přijde konečná v životě

---

napínavá

nevím, co budu a jsem
jsem rozkročená
rozervaná 
přitahovaná čtyřmi magnety
omotaná cizími chapadly kolem kotníků a zápěstí
neustále se připojující a odpojující, hledající nejsilnější wifi

nevím nic
a nemám pokoj v sobě 
a zatím ani na koleji
bezmocně čekám 

jsem rovnice o samých neznámých 
a zároveň neznámá v rovnici života 

---

sněží

sněží 
hodně 
stát se zakloněnou hlavou
a čekat 
dokud ti vločky nepokryjí obličej 
kdyby každá po chvilce neroztála!
to je život 
všechno roztaje 
i to špatný 
a pak to studí 
a teče 
a je to nepříjemné 
a mezitím padá padá sníh 
další sníh 
chápeš to?