Autorka: Magdaléna Pokorná

Láska v minulém století

Možná v jiném životě...

    tě budu znova milovat,

    budu za tebe horlivě bojovat,

    a dodržím to, co jsem neměla nikdy slibovat.

    Stála bych vedle tebe a koukala se ti do očí,

    jak se ti pomalu slzami zamoří,

    ze strachu, že jsem tě opustila.

    Jenže pak bych tě ujistila,

    že jinej život, než s tebou, nechci.

    Ale já vím, že tam ten strach teď je.

    Že si tam pohodlně v tvých očích sedí,

    protože ony dobře vědí,

    že pokud tohle čtou,

    tak člověk, který tě nadevše miluje...

    tě právě opustil.

S bolavým srdcem

Ta, které si nikdy nepatřil.

---

Pár chvil

Jen chvíle – vteřina.

Střetnou se naše pohledy.

Teplo domova a vyhřátá peřina,

    –    a pak, jako by všechny tyhle pohledy odjely.

Víc chvil – minuty.

Vstřebávám každičký atom v místnosti,

protože jsi v ní i ty.

Protože odháníš všechny mé starosti.

Žádné chvíle – už jsou to hodiny.

Hledím na nebe,

a přemýšlím, jak bychom vypadali MY.

Protože nechci být bez tebe.

Hodiny se pomalu překulí do dnů,

a já vím,

že tohle nebyl ten správný čas.

Usínám,

A ty se mi pomalu vytrácíš ze snů…

Možná, někdy zas.

S láskou

Jenom tvá.

---

Nedoručeno

Jsi má slabina.

Vysoký, hezký, drzý, široká ramena.

Jsi ta část, která se do mě zaryla,

a nějak se jí nechce odejít.

Jsi ten,

kvůli kterýmu bych si ráno k snídani dala,

místo jedný - rovnou 2 cigarety.

Kdybych kouřila.

A jako kdybych po tom někdy toužila,

zůstaneš mi jako vzpomínka.

Bolavá, surová vzpomínka včerejška.

Protože jsem ti za to nikdy nestála.

A jako kdybych po tom někdy toužila,

zůstaneš mi jako připomínka,

na to, co bylo.

A zůstaneš mi jako upozornění,

na to, co může být.

A vůbec! - už tě nechci řešit.

Chci tě nechat jít.

Ale nějak mi to nejde.

Proto ti píšu tenhle dopis.

S láskou

Tvá 'kamarádka'.