Autoři: Skupina anonymních básníků

NEBEZPEČNÁ EXISTENCE

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou.

Teď jdu s děravou patou,

mám horečku zlatou,

jsem chudý, jsem sám, nemocen.

Růžový ptáček,

držící se světélek,

ale ještě nechce odletět.

Je tam krásně teplo,

příjemně, jako v hnízdech.

Nevěděl, co dělat,

začal tužku ořezávat.

Byl v tom dobrý.

Volal. Tak dlouho volal.

Vytáčel postupně všechna čísla

ze seznamu.

Nikdy se nedovolal.

---

PÁD

Pták narazil do skla,

snesl se k zemi.

Lovaneu.

Hrozny se válejí na talíři.

Ticho šumí.

Hrozné.

A ptáček zazpíval:

(čteno hrudním hlasem afroamerického zpěváka)

AAAaAAaAaaaaaaAAaA!

Nedá se to tak

jednoduše vysvětlit,

ale…

…věřím, že ty mě konečně pochopíš.

Prkna.

Nesnášel prkna.

Teď je miluje?

Ach to všechno.

Ach

to

všechno.

---

JAK TO VIDÍŠ TY?

Noc je temná,

ptáci přestali zpívat.

Měl toho už vážně dost,

promoklý byl až na kost.

Škrtání a vrtání.

Mám z toho škytavku.

Kouknul jsem se

na předchozí část,

hodný nejsem,

takže budu mást.

(neudělal jsem to)

Možná ano. Nebo možná

ne. Někdy se to nedá

tak jednoznačně definovat.

Záleží, jestli…

…o tom budeš dostatečně přemýšlet.

Na klice se houpaly

jeho vlasy.