Autoři: Skupina anonymních básníků

LOUTNY TÓN

Na stěně se topí brýle,

měly až moc velké cíle.

A pak je všechny spálil vztek,

zbyl jen popel, písek, štěrk,

z toho všeho pouze jen

vytvořil se malý sen.

“Ale zajisté, paní Watsonová,”

řekl vousatý výpravčí

a přitom si myslel svoje.

Leč neupadnu o tón.

Ba o dva!

Nervózní a dělám chybu,

na hlavu jsem stoupl hřibu.

Poučení z toho plyne,

nechovej se ošklivě,

ten, kdo schválně naštve jiné,

toho smůla dostihne.

---

VĚŽE POD VODOU

“Mám tě tak rád!” řekl Petr.

“Ještě raději

než krabí pomazánku.”

Srdce mu bylo malé.

Chtěl se jí rozrůst žilami

a zastavit přívod krve do mozku.

Nechcete o tom

ještě popřemýšlet?

Ale k čemu přemýšlet?

Neskončí to tak i tak špatně?

Zásuvka na konci potoku,

proto on měl skvrnu na oku.

Čirá nádhera!

Jako křišťál!

Žbrbly žbrbly.

Hoink hoink.

Hups!

Troll hraje basket.

---

PRŠUT V PRŠIPLÁŠTI

Vymn ush ubnkozd…

Stojany a věže,

viděl mnoho zvěře,

51 medvědů.

“Kde jsou moji králíci?”

volala paní Procházková.

Slzy jí sladce kanuly z očí.

Můj Bože!

Takový projev citů.

Když pláču,

ptám se tě jenom:

jsi tu?

Leč

žel

a

lečo

s želatinou. Mňam.

Fuj. To bych nejedla.