Autoři: Skupina anonymních básníků

OCTOMILKY

Mám malé kousky pstruha,

v mé misce leží duha,

a kráva křepčí vesele

u chumáče jetele.

Kolikrát ještě spolu budeme

muset počítat

všechny ty ovce?

Vzít, či nevzít.

Toť otázka, milý oplatku.

Židle jsou krásné,

moucha nad nimi žasne.

Pak se utopili v granulích,

jejich příběh je čas minulý,

pokud mám něco říci jen,

řekl bych toto závěrem –

A žili šťastně

až do příští

účetní uzávěrky.

---

SCHRUPNUTÍ VE SBORU

Zamlklé střechy jsou dnes

poněkud nesmělé

a zmateně se chvějí.

Ale to také nemusí

být úplně pravda, viďte?

Protože…

Na židli je doga,

vedle ní je droga.

Šutr škvára

mu padaly za tričko,

chudák Mára

pak posmutněl maličko.

Mám horečku.

Zdá se, že všichni mají horečku.

Je tady vůbec ještě někdo, kdo nemá horečku?

I přes to všechno

nakonec hráli šťastně

až do dalšího koncertu.

---

VELICE ŠARMANTNÍ KACHNA

Jak již téma napovídá,

bude se o něm jednat.

Na topení leží had,

snad chudák nespadne, snad.

Říká – nech ten samopal,

vždyť ses celý zamotal,

nechovej se bláhově,

tady nejsi na vojně.

Ach běda!

Zase hoří silnice.

Asfalt se mi lepí na podrážky.

A když tam došli,

nestačili se divit tomu,

co slyšeli.

Krásně hraje na klavír,

na klavíru je safír.