Autorka: Magdaléna Králová

Funkce výrazová

Chce to vzít na sebe nůž,
usmrtit se a rozpárat,
vypátrat, co mám za nápad,
na papír krvácet tuš. 

Ono se zas tak moc neděje.
Básnické střevo tam někde je. 

---

Funkce výzvová

Ruce vzhůru, aby nezaspaly
příležitost mě obejmout.
Drž mě a zatni všechny svaly,
drž mě pevně, nechci uniknout. 

I když se tvářím, že tu nejsem,
na čele nápis „nerušit“,
mé duše tou svou dotýkej se,
šeptej mi básně do uší. 

Stačí říct ahoj a hojí se mi rány.
Snad je v tom jisté umění.
Jsem hrozně ráda, že jsme my dva námi
a to se nikdy nezmění. 

---

Funkce odrazová

Ovšemže nevím o ničem.
Vědět o všem je o ničem. 

Jsem jak vykostěná makrela
hozená do řeky – prý ať plavu.
Já nic takového nechtěla,
starostí mám plnou vlastní hlavu. 

Sama sebou podlahu bych vytřela,
když svědomí stejně nemám čisté.
Každou chvíli se tu něco podělá,
v těchhle vodách máloco je jisté.  

Tak plavu plnou rychlostí
jinou makrelu vykostit.