Autor: Michael Drahý

Byl jeden mužic z Omsku,

plánoval strašnou pomstu.

Uražen byl, nevím jak,

jménem hradu Ženína,

na zteč se vydal až z Omsku.

---

zem na níž stojíš

rozsýpá se a vplétá

tobě do krku

---

jak střídmě

do tmy nakukuje

jemně se červená

posledním kastelánovým reflektorem

není materiál na pohledníce

rámuje ji jen stud

tma

a občasný nevkusný výkřik

vzala si měděnou paruku

ladí jí k plným tvářím

i drobným hodinovým očím

korzet ze střech jí mačká srdce

obejmuta sídlišti

to není láska o níž věž sní

a tak zvon hrdelních vzlyků

často se jemně rozezní