Autorka: Viktorie Vacíková

Voňavoučký koláč

Ó, ten koláč voňavý.

Táta má už obavy.

V kuchyni na lince leží,

odolat se dá jen stěží…

i jeho drobky byly voňavý.

---

Déšť

Vánek chladně štipká do tváří,

nebe obléklo si šedý kabát,

stromy tančí do rytmu kapek,

které vždy dopadnou na správné místo.

Já sedím v okně a létám nad

pijící přírodou, která žíznivě vsákává veškerou nebeskou vodu.

Každá kapka dopadající do kaluže

tvoří harmonickou symfonii

s orchestrem šumících listů.

Večerní koncert s

nevyčíslitelnou hodnotou.

---

Tělo je oblek

Poslouchám šumějící oblak hlasů

a osvobozující proud smíchu a lásky.

Cítím proudící energii místnosti, ve

které se vznášejí ve vzduchu stovky

let staré duše. Duše učící se žít v

novém těle, některé už jsou znalci, některé

se zmítají v pohybu a přichází na

systém svého organismu. Lidi jsou

jen avataři duší, sloužící pro možnost života na Zemi.