Autorka: Klára Tichotová

Kámoši jsou z Domažlic,

mozkových buněk jim chybí víc.

Říkám: “A základku máš hotovou?”

Oni: “Co mluvíš, s jakou hospodou?”

Miluju kámoše z Domažlic.

---

V sedě leží,

trávu očima rosí,

jsou na světě sami.

---

Bílá světla slepí oči mé,

jsou dvě, nad schody spoutané.

Tou dlouhou chodbou v noci neprojdeš,

atmosférou do hrobu se dostaneš.

Dlaždičky na schodech cinkají,

to vedoucí nás volají.

Automat má modré sklo,

vše nadvakrát se doneslo.

Křesla, židle, nástěnky,

tím ukončím své myšlenky.