Autor: Julie Šigutová

ATOMY

Rozpadám se na milion atomů,

chci své pocity přiznat už někomu.

Někomu jménem Junco,

tak prosím, vyslyš mé přání, Slunko.

Již párkrát, dostala jsem znamení,

že by mezi námi mohlo být určité spojení.

Musím za ním jít a zeptat se na to,

protože to jistě může stát za to.

Jen on může potvrdit mou správnost pohledu

a pokud se mýlím, navždy zmizím z jeho dohledu.

Nebudu mu překážet v jeho štěstí

a sama popasuji se s tou bolestí.

Je to totiž správný člověk, co do duše vidí,

jen on dokáže odhalit pravou identitu lidí.

Nikdo se před ním neskryje, to říci můžeme,

opravdu není člověkem, co by měl srdce z kamene.

Každé dívce přeji takového muže,

co na konverzaci s ní, kdykoli se zmůže.

Co pomůže, kdykoli bude třeba

a vzájemné city, jejich vztah vstřebá.

 ---

MYŠLENKY

Jsou dvě ráno,

v pokoji „spím“

a o konverzaci s Tebou sním,

jak je již několikrát psáno.

Koukáš na mě tak krásně,

znamená to něco víc?

Nebo si z toho nemám brát nic?

To potřebovala bych vědět jasně.

Zároveň Tvůj pohled bolí,

nevím, jestli s pravdou ven jít mám,

jestli by pravda nepomohla nám.

Nebo jestli nás nadobro skolí.

Ať už to skončí,

mé city si přejí,

zároveň ne, protože hřejí.

Tak si jen přeji, ať se to nějak zakončí.

---

JAK TO JDE S LÁSKOU

Vídám tě ve snech mých,

také v myšlenkách svých,

ale snažím se na Tebe zapomenout,

Tvou přítomnost opomenout.

Je to těžké, ale musím si zvykat,

nikdy jsem neměla, začít Ti tykat.

Pomohl jsi mi, tak přiznejme si jedno,

díky Tobě jsem se nepropadla na dno.

Teď se ale propadám, když na tebe myslím,

stal ses totiž pro mě, lehce závislým.

Jsi jako má všední droga,

nahrazuješ mého psycho i astrologa.

Vzpomínám si, jak vedle sebe jsme lehali,

souhvězdí na noční obloze společně hledali.

A teď je všemu konec, já musím Tě nechat jít,

o společném zpívání, pouze si nechat snít.

Obvykle slovy „Miluji Tě“ láska začíná,

ta naše však těmito končívá.

---