Archiv novinek

Přihlášení

Registrujte se

Autorka: Alžběta Rajmonová

ÚVAHA

Cítíte se někdy, jako
páté kolo u vozu?
Jako slepá, němá kolej
v železničním provozu?

Nestyďte se, však já taky
někdy si tak připadám.
Kolem vás je plno lidí,
jenom vy tak nějak sám.

Povídají, vyprávějí,
smějou se a švitoří,
a když ptám se o čem mluví,
plamen řeči dohoří.

Milí lidé, já fakt nevím,
co se stalo tam a zde.
Já jsem s vámi neseděla
v té, či oné hospodě.

No tak lidi, povězte mi,
co se stalo zde a tam?
Či se mi snad vyhýbáte?
Já nevěřím náhodám!

Podívejte, buďto mlčte,
nebo všechno vyklopte!
Jenom prosím moji mysl,
v nevědomí netopte.

Nepokoušejte mou mysl
tím svým hlasem medovým!
Nebo mám být vlastně ráda,
že se více nedovím?

---

HAVRAN

„Vrať se ke mně“, slyší ucho.
Do oka se slza hrne.
Srdce by snad štěstím puklo.
Jen rozum kráká: „vícekrát ne!“

A pokračuje: „pouhá slova!“
Leč srdce vidí pouze líc,
a proto volá, že chce znova.
Však rozum říká: „Nikdy víc.“

---

III.

Pěšinkou k hřbitovu stará paní kráčí.
Přes ruku tašku a vázičku v druhé,
co asi z květiny do týdne zbude.

Pěšinkou k hřbitovu stará paní kráčí.
Už dávno po cestě není jí k pláči.

Vede ji do těch míst jímavá vzpomínka,
nebo sem přichází jenom tak, ze zvyku?
Za mužem co doma dělával rotyku?
Nebo tu věčně spí předrahá maminka?

Za sestrou, co se vždy tvářila nevinně?
Nebo snad kamarád, co se stal milencem,
čeká ji na věky ukrytý pod věncem?
Na kterém ze hrobů květina spočine?

Pěšinkou z hřbitova kráčí stará paní.
Přes ruku tašku a druhou podél těla,
přemýšlí, co doma udělat chtěla.

Pěšinkou z hřbitova kráčí stará paní.
Zdalipak jednou přijde někdo za ní?