Autor: Adéla Loukotová

symfonie

že dirigent už spustil

hráči dali se do pohybu

on sám to tempo určil

o sobě nepochybuj

že struny se chvějí

a vzduch vychází z trubek

pomalu pohřbívám naději

srdeční sval sebou škube

že ustaly klavírní tóny

a k potěšení vašemu

sepjaté ruce madonny

jsou už k ničemu

---

blátivé jaro

mám pocit

že ležím v lese

stávám se součástí

ekosystému

žerou mě kořeny

žere mě listí

stávám se bahnem

ačkoliv lidským

---

jsem popel

oklepu popel

a řeknu že mě nezajímáš

kousnu se do tváře

a ty se nad tím nedojímáš

zavrtím hlavou

a v hlavě bouře

slzí mi oči

ale ne z kouře

když byli jsme spolu

vzpomenu na ty soumraky

a s každým lístkem tabáku

i já hořím taky

---