Autor: Eliška Brzková

Chaos

Krev ve mně vře.
Když je pod nulou.

Když hledám štěstí schované pod duhou.

Když pláču, nevím proč, jen nesmyslné důvody do světa křičím.

Když miluji, ale mlčím.
Když venku prší a slunce svítí.
Když lidi šeptem mluví zatímco sklo se tříští.
Když při usínání myslím na věci, co se nestanou.
Když nadávám, ačkoli to nesnáším.
Když oblékám si, co mi nesluší.
Když dělám, že neslyším nic (a přitom všechno).
Když věřím na nebe, přestože vidím jen peklo.
Když jsem zmatená pocity při slunce západu.
Když nadchnu se do nějakého nápadu.
Když nerozumím hvězdám na obloze.
Když cítím zabodané hřebíky v noze.
Když hudba moc nahlas hraje.

Když ve městě nevidím hvězdy, jen světlo z lamp.
Když chci na výlet, ale nevím kam.
Je chaos horší než řád?
Když je těžší říkat pravdu, než lhát.
Potřebuju odejít pryč, kde mám najít klíč?

---

Melodie

Tančíš mimo rytmus,
stejně jako já.
Tančíme tu spolu,
každý vlastně sám.
Střevíce mám ošoupané,
přesto točím se dál.
Čekám, zda mě vyzveš k odpočinku.
Čekám, zda budeš o mé kroky stát.
Učím se nové piruety,
ztrácím sama sebe.
Možná často ohlížíš se,
jsem-li pořád u tebe.
Tančím mimo rytmus,
stejně jako ty.
Když odejdem z parketu,
budeme už cizinci?

---

Šance

Na hrobě zatančím
jako múza nočních můr.
O životě bez šancí,
o úsměvu stvůr.
Bosé nohy zebe kámen,
svědomí se ozývá.
Jsem ještě jeho pánem,
nebo taky skomírá?
Noční vzduch vůně protla,
zlomeného srdce esence.
Jak odejít bych mohla,
když na smutku nesem se?

---