Autor: Veronika Magdaléna Marková

ZŮSTANE BÍLÝ SNÍH

Kolik let mi ještě zbývá, Osude?

A co bude až mě tady nebude?

Vždyť láska je hřích

Černá jak sníh.

A smrt je jen bílá naděje.

Co bude až mě tady nebude?

Vždyť smrt je cesta,

Tak moc čestná.

A rozum to bere pokojně.

A co bude až mě tady nebude?

Vždyť Bůh mi dal zrak

A zastřel ho pak.

Tím bludným dobrem, Osude.

Co tedy bude až mě to nebude?

„Však život půjde dál

Jak po králi král.

A co bude až tě tady nebude?

Nezmění se ani ta naděje.

Nezmění se nic!

Jen slza zkropí líc.“

---

SMRT JE JEN CESTA DÁL

Já potkala jsem strážného anděla,

Když padala jsem dolů.

On doletěl z nedalekého kostela,

Tam spal celou tu dobu.

Teď už mě hlídat nemusí,

Vždyť konečně jsme spolu.

Život už mě neděsí

A netahá mě dolů.

Však jedna věc mě mrzí,

Já nechala jsem tam

Život, teď už cizí

A na kameni dlaň.

Teď mě svírá nebe

A vidím slavný ráj.

Chtěla bych tu tebe

A naposledy spatřit máj.

---

NENÍ TU NIC K PLÁČI

Poslední křížek na čelo

To konec jistě značí,

Stále by se brečelo,

Když není už nic k pláči.

Poslední věta strnulá

To rozloučení značí,

Panenko moje milená,

Už není tu nic k pláči.

Poslední pohlazení líce

To pravdu jistě značí

A obrázek v knize

Ni ten už není k pláči.

A stále by se brečelo,

Když slz se nedostává,

Láska budí zlo, jen zlo,

Panenko moje drahá.

---