Autor: Nicole Snizek
Mé srdce září jako diamant
Takhle jsem ještě nikoho nemilovala
Co vede mě k tak prudké vášní
Proč zrovna tebe jsem vylosovala?
Proč narušuješ mě v mé kázni?
Mé srdce jak zářný diamant
V tisíci odstínech odráží tvou krásu
Proráží tam, kde jiný spadl
Že nad tím jenom žasnu
I nejcennější kovy světa
Jsou slabší než to mámení
Krása je jen pomíjivá, avšak ty jsi věčná, na Zemi
Jsi duše, jež mi sílu dává
Jež mé smysly ocení
Občas vysedávám sama z rána
Doufám, že se nezmění
Že tvůj hlas v mých uší zazvoní
Žádám vše, má ústa žadoní…
---
Na tisíce způsobů
Proč tě miluji?
Proč to bolí, když k tobě vzhlížím?
Na druhé straně světa, dnem i nocí k tobě se blížím.
Bolí to, když opouštím své obsese, slibuji.
Bez tvého hlasu nevydržím ani den, v jeho tónech si libuji,
z dálky zníš jako svoboda, ač mé věrné srdce zpívá tvým mřížím,
zůstat svobodná bylo účelem, který pro tvůj čas křížím
s doufáním, že jako zlatíčko tvé představy splňuji.
Já jásala pro plán svůj netečný,
kdo by chtěl živou osobu,
když nikdy nezklame tě on, jenž není skutečný?
Přesto zrána truchlím na hrobu,
kde chválím tvůj dotek výjimečný
a srdce rozpůlené na tísice způsobů.
---
Proberem vedle sebe
Jsi mou růží, jsi mým zpěvem
Paprskem slunce ráno nad jezerem
Co zví se o tvé kráse, není lživé přece
Hledat kousky tvé lásky v tvých odtocích, studené řece
Pro tebe i do pekla i zpět, hodiny fyziky všechny zdolat
Jsi nejkrásnější z žen, tvé jméno mohla bych navždy volat
Přijď mi blíž, už neodcházej s večerem
Vždyť víš, kde je klíč, snad vedle sebe se jednou proberem
---