Autor: Tomáš Johaník

Já tebe astronaute
bez konce
glorifikace muzeí obrazů
sbírek poštovních známek
fotoalb z dětství
holek, co se smějou

nemá smysl umřít, dokud žiješ
nemá smysl
spát
ty má krásná apnoe
kdes bylas?

krásné oči
a spánkovou deprivací způsobené
kruhy pod jako produkt

krásný produkt
krásné kruhy

vzpomínky na okultní
záněty
duší. Dohady a nože imaginace hluboko
v zádech a dalších tělesných částech

kruhy v obilí
v amatérském dokumentárním pořadu
na prima zoom
hezké kruhy pod očima
díváme se celou noc

astronaute!

co vidíš, když zakloníš hlavu?
já tebe

a oči s kruhy
a fotoalba
a různé záněty
a vymyšlené bodné rány všude po těle
a obilí s kruhy, na zoomu

taky

astronaute?
věříš na mimozemšťany?
a jak vysvětlíš ty kruhy
na zoomu, v obilí a pod očima
a záněty

astronaute
je ti smutno?

astronaute!
tvoje oči s kruhy

chceš spát?

já jo

dobrou

---

Proboha
řekla
proboha
cos to proved
měla červené boty
lehkou srdeční arytmii
v kabelce napsané číslo
svého právníka

refugium
někde nad míru
hluboko
ve mně

proboha
ty hajzle zasranej
zasranej
zasranej

někde uvnitř její intonace
latentní imperativ, těžko k nalezení však někde
něco jako
změn se

změn se hajzle

---

Zmije a prase
Jsi krásná
jsi krásnej
máš tmavé oči
máš taky tmavé oči

bylo mi tehdá do breku
pesimistické orákulum
na poslední stránce časopisu

na zastávce metra
sám

bezelstně
bezduše
bezpartijně

jsi dál krásná

na zastávce metra
zastavil čas

nehybně, bez zvuku
dusím se

zastav čas
ať se to víckrát nestane
zastav včas
prosím

na vojáky si dál hrej
hrej
hrej
hrej

levá
pravá
(seno,
sláma)
sláva
na zastávce metra

ty zmije jedovatá
ty prase ohavný
prej s černými vlasy vypadá jak cigán
zesvětlí je

disharmonie neladících lidí
pian

pijanova
bolest v podbřišku
střepy na podlaze
zmije řekne praseti
prase smeť to z podlahy

prase řekne zmiji
zmije smeť to z podlahy ty
oba odejdou
za temného večera

svou cestou
se střepy v zádech
a duší na střepy

---