Autor: Anna Poláková

V MLZE

Jako bych stála uprostřed mlhy

a toužila vše pochopit z nedopsané knihy.

Tak moc se bojím dalších stran!

Zmatená, jen samé nejisté kroky,

o těch dalších kapitolách sním už celé roky.

Kdy se naučím chodit životem?

Jít vzpřímeně navzdory starostem?

Nebát se zamlžené budoucnosti?

Odevšad slyším, kdo a jaká jsem,

a z těch různých analýz akorát ztracená jsem.

A po několika těžkých pádech,

přijde vždy hluboký nádech.

Zjištění, že nejsem úplně sama.

A to pak svítá naděje,

že duše má pokoje dospěje.

Tak vyklepaná těším se na další stránky,

možná bude konec mé duchovní války.

BAREVNÉ SBOHEM

Jak krásně to umí, jak jim to jde!

Jak dokonale se loučí!

Každičký list než odejde,

pro naše potěšení zatančí.

Padá radostně a polehounku,

tak odevzdaně umírá.

Neprosí o další chvilku

a pokojně své oči zavírá.

Pozoruji to barevné sbohem.

Takhle i já chci zhasínat!

Úplně smířená s Bohem,

s úsměvem v tvář smrti se podívat.

MÚZO, MÚZIČKO MOJE

 Kde jsi? Kam si se ztratila?

Ty jsi tu pro mě vždy byla.

My dvě byly kamarádky,

moc prosím, vrať se mi zpátky.

Hned jak sis ke mně přisedla,

moji ruku si vedla.

Hned byly popsané řádky,

prosím tě, už se vrať zpátky.

Toužím, aby ses zjevila

a znovu oporou mi byla.

Toužím, abys mi radila

a verše se mnou opět vila.

Tak múzo, múzičko moje!

Všechny mé básně jsou tvoje!