Autor: Krusaidr
ZMATENÁ
Lásku jsem ti dala, co jsem vlastně čekala
Marně jsem doufala, že se začneš zajímat
Hloupě jsem si myslela
že mě začneš mít rád
Když ti nestojím za pohled, ani za pár slůvek
Proč tě pořád ráda mám, myslet na tebe nepřestávám
Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Přestávám se ovládat, nebudu se už dívat
Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Rozhodně ti spočítám, starosti co mám
Budeš ještě litovat, že jsem se musela zamilovat
Starosti ti přidělám, do sítí tě zamotám
Hlavu ti budu plést, nebudeš už moct snést
Jak moc zmatený jsi
neporozumíš vlastnímu srdci
Nakonec budeš chtít sám, být jediným koho mám
Chtěla jsem si s tebou hrát, nepřestala jsem tě milovat
Nesvedu už předstírat, že se nehodlám zajímat
Že ti na mě záleží, dávno ležím v tvém náručí
Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Přestávám se ovládat, nebudu se už dívat
Nesnáším tvůj pohled
ničí můj úsudek
Rozhodně ti spočítám, starosti co mám
Budeš ještě litovat, že jsem se musela zamilovat
KVĚTINA
Ostatní tě nechali schnout
stala jsi se nechtěnou
Kytky které nekvetou
nechají se zvadnout
Slunce do tebe pražilo, žáru nic nestínilo
Nevěděla jsi jak dále žít
jak jen ti mohl vzít
Tvůj květ rozkvetlý, jenž byl bezcitně setnutý
Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Probudil v muži chtíč, chtěl si svoji trofej vzít
Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Nechala se zalévat, přestala pozor dávat
Jednou jí květ vzal, ránu po sobě zanechal
Bez kvetu tě pálilo
slunce jenž pražilo
Na dny jsi si vzpomněla, když jsi kvetla
Dívat jsem se už nemohl
část života jsem ti poskytl
Síla se ti zas vrátila, opět jsi vyrostla
Nyní jsi už věděla, jak snadno můžeš být zraněná
Opět jsi do krásy vyrostla, byla jsi si už jistá
Jediný kdo můj květ získá, může být ten který při mě stál
Část života mi dal, nic na zpět si nebral
Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Probudil v muži chtíč, chtěl si svoji trofej vzít
Červená růže kvetoucí
měla květ vonící
Nechala se zalévat, přestala pozor dávat
Jednou jí květ vzal, ránu po sobě zanechal
ZRNKO PÍSKU
Pokaždé když se vzbudím, sám v poušti stojím
Duny z horkého písku, v němž jsou kousky střípků
Žár pouště vrhají, stíny na mě házejí
Oči z toho pálí, tvář schovám do dlaní
Střípky v písku schovaný
proč jsou vlastně všude vysypaný
Co bude dál, a proč jsem tu sám
Žádné stopy
ukazující kroky
Co bude dál, a proč jsem tu sám
Najdu cestu
která vede ze snu
Nebudu tu stát, čekat na pád
Kousky mích lží, jenž na mě světlo hází
Co je muselo rozbít, potřeba začít jinak žít
Postupně je posbírám, prozradí mi co dál
Nekonečná pouť pouští, s každým střepem jsem těžší
S každým krokem se bořím, dlouho to už nevydržím
Mé nohy třesoucí, nesli mě přes poušť planoucí
Síly ubyly a noha podvrtla
začal jsem se bořit do ticha
Přesto jsem rád, už vím že jsem mohl milovat
Co bude dál, a proč jsem tu sám
Žádné stopy
ukazující kroky
Co bude dál, a proč jsem tu sám
Najdu cestu
která vede ze snu
Nebudu tu stát, čekat na pád