Autorka: Martina Marušková

DIMENZE

Život otočil svá záda ke slunci
měsíc zčernal jako nejtemnější noc
kosi létají bříškem nahoru
a had po nebi chodí bos

Tak to dopadá, když nemůžeš spát
bestie temnoty tě stahuje do svých spárů
a svými diamantovými čelistmi
se snaží rozdrtit každičký nádech lárů

Schovávají se pod péřovými dekami
a bojí se - že jim vykrade vzdušné zámky
neboť každý z nich tam má ukryté touhy
a představy měnící se jak pouliční stánky

Barevní lidé chodící v černých oblecích, čtou
černobílé titulky a s nimi pes na černém vodítku
a z hučících kol tok duhové kapaliny
která otráví každičkou živou duši v rybníku

Když jsi tu semnou jsem rád
to bezduché město zdá se být barevnější
stromy se chichotají zářícím beruškám
a dýchat neviditelnou smrt? Mnohem zábavnější

Zvoníci odbíjí půlnoc – je čas na hořký hřích
Loučíme se a ostatní v kostnatou náruč vstupují
Nebo je tomu naopak?
A nikdo neví jestli jde spát, a nebo se probouzí
neboť chovají se jak blázni
ti
jenž tě milují

ONI

Nebylo to díky jeho očím,
které spolykaly všechny hvězdy
na noční obloze
tisíců jiných světů

Mohla za to jeho duše
to právě ona
jí vždy dokázala zamotat hlavu víc,
než byly zacuchané její vlasy

To právě ona
ji povznášela nad všechno lidské trápení,
a kam oko dohlédne,
svět čistý a bez bolesti
přímo na dlani

Milovala ho kvůli té duši,
a vždy když se jejich pohledy setkaly,
se zdálo jakoby se čas zastavil
A nic – jen touha a tma
v tom poblouznění dvou bláznů
nebylo

NOSTALGIE

Kameny, stužky, vůně a růže
dětská láska a fialový papír
Ten co děti z něj vystříhávají
srdíčka
pro maminky k svátku

A všechny starosti
a nepovedené lásky
hodit za hlavu
Jako vavříny do potoka
když v našich knížkách
Caesar poráží všemocná vojska

A sednout si na peřinu
jako na létající koberec
který tě odveze
do světa divů a zázraků
Mezitím co ti polštář
vypráví pohádky o dracích

Koukat se z oken paneláků
na hlavě s papírovou krabící
od čehosi co táta koupil
když pozoruješ
Hubbleovým dalekohledem
miliony hvězd co nikdo jiný nespatřil

Jo to by sis přál
Vrátit se do dětských let
do doby kdy tě rozbrečela
zlomená pastelka nebo křída
kdy jediný opravdový problém
byla píchlá guma u kola

A v tom světě chaosu
u přemítání nad
nezaplacenými složenkami
ve starém křesle z výprodeje
se spoustou flašek od piva
si to malé dítě
zapálí další cigaretu