Autor: Matěj Fiala

VZPOMÍNÁM

Mlha jež plazí se přes zákopy,
(Já) vzpomínám na hory Alpské.
Raněný upadá do mrákoty,
(Já) vzpomínám na moře Baltské.

Linie táhne se do dáli,
(Já) vzpomínám na lásku svou.
Do války mladí se nebáli,
teď už tu navěky jsou.

Výstřely trhají klid,
(Já) vzpomínám na potok v lesíčku.
"Do boje!" skandoval lid,
my vyšli jsme při plném měsíčku.

Bláto a krev se prolínají,
(Já) vzpomínám na píseň tvou.
Lidi i krysy tu línají,
čerti nás do pekla zvou.

Mlha jež plazí se přes zákopy,
mlha jež smaragdy a trávou jest.
Sám nyní upadám v mrákoty,
brzy dotknu se dalekých hvězd.

SMUTNÝ ČAS

Stmíval se les,
zvířata šla spát.
V dáli štěkal pes,
hudba začla hrát.

Byl to smutný čas,
život potemněl.
I tvůj krasný hlas,
na čas oněmněl.

A tak to šlo dál,
mnoho dlouhých dnů.
Kdopak by se smál,
když nebylo již snů.

Vše však pomine,
štěstí i smutek.
Bůh snad promine,
(mi) každý můj skutek.

BĚH ČASU

Vteřinu za vteřinou,
utíká náš čas.
Hodinu za hodinou,
slábne nám náš hlas.

Den po dni a tak dále,
šednou nám vlasy.
Čas běží neustále,
my stárnem asi.

Měsíc za měsícem,
nelze to zastavit.
Člověk za člověkem,
zkouší to zpomalit.

Jak léta plynou dál,
my stále stárneme.
Kdo smrti by se bál,
životem vládnene.

Vteřinu za vteřinou,
utíká váš čas.
Hodinu za hodinou,
slábne vám váš hlas.