Autor: Lokken Wolf

CO JE MALÝ, TO KREV HALÍ!

Prvňáček

Já jsem malý prvňáček,

co měl doma křečka.

Vzal jsem na něj sekáček –

teď je z něho břečka!

Hošík

Malý hošík na poli

zahrával si s ohýnkem.

Teď se belhá o holi

s opečeným stehýnkem!

Školačka

S hodnou malou školačkou

nikdo nechtěl na výlet.

Proto s velkou bouchačkou

přišla školu vystřílet!

V PRVNÍM KVĚTNU, SMRTKU STŘETNU!

Na prvního máje

bloudím noční čtvrtí,

koňské vidím stáje,

kde to páchne smrtí. 

Přikradu se k bráně –

otevírám vrata.

Náhle došlo k ráně…

hlava byla sťata. 

Drsný týpek v kápi

oháněl se kosou,

mrtví kolem chlapi

pokryti jsou rosou. 

Rosou rudé barvy,

co vytejkala z těl,

jimiž lezli larvy

a já bych utýct chtěl. 

Smrťák plný zlosti

začal muže kleštit,

klidně z jejich kostí

mohl něco věštit. 

Náhle si mě všimnul…

zkoprněl jsem strachy,

kosou po mě švihnul,

přetrhal mi šlachy.

Proťal i mé břicho,

k tomu setnul hlavu,

náhle bylo ticho,

v louži krve plavu.

Na prvního máje

nedošel jsem domu,

Smrt mi život saje…

prachy bere k tomu…

DIVOKEJ BILL, DIVOKEJ BYL!

Když jsem přišel, on tam byl:

Divokej a k tomu Bill.

„U všech bohů, co ty tady?

Pusť mě dovnitř, chcípám hlady!“

„Přišel jsem si pro svý prachy,

vymáhám je z tvýho bráchy.

Ani vindru nechtěl vrátit,

musel jsem ho prostě zmlátit.

Zbitej leží támhle v rohu, 

zlomil jsem mu levou nohu.“

Na Billa jsem nebral ohled,

obrátil jsem k zemi pohled.

V louži krve bratr spinkal,

umíráček už mu cinkal.

Tuhé bylo jeho tělo,

rudý leknín v hrudi mělo.

„Co si to s ním provedl?

Vždyť on právě dojedl!

Dobrý dělá fazole –

támhle ležej na stole!!!“

Hned se pro ně natáhnu,

hrncem týpka přetáhnu.

Bill to schytal do hlavy,

hned se vrhnul do vřavy.

Loktem vykryl pravý hák,

do tlamy mě při tom flák.

Vyrazil mi přední zuby,

lítali mi rychle z huby.

Udeřil jsem pravou pěstí –

byl to osud nebo štěstí,

že vstříc vyšel mojí ráně,

přetrhal jsem tuhý tkáně!

Divokej se zapotácel,

málem při tom vykrvácel.

Zastavil se mezi okny.

Popadnul jsem jeho lokny,

dotáhnul ho k parapetu…

krásnou předved‘ piruetu.

Z okna při tom vypadnul,

na štěrk tvrdě dopadnul.

Ležel tam pak ňákou dobu –

je to místo jeho hrobu…