Autor: Tomáš Abraham

PANÁČEK Z KNÍŽKY...

Panáček z knížky pro malé děti

Sedával na rohu pod obálkou

Vždy, když otevřels knížku, nabídl se ti

Že tě provede svou pohádkou

Živí se smutkem a místo něj dává smích a radost

Každému, kdo zaslouží si je

Vždy, když tě v pohádce zavede na most

Vedoucí do říše fantazie

Každý ho zná, ať už dítě nebo dospělí

A má jej taky od srdce rád

Neb s věkem se přeci vůbec nic nemění

Na tom, kdo je váš přítel či kamarád

Aneb přáteli jednou, přáteli napořád…

TRENKY

Vztah s mou ženou právě procházel krizí

A vše se vyhrotilo, když šla prát trenky

V tu chvíli jí byl všechen soucit cizí

Jelikož na nich našla otisky rtěnky

Náhle se změnila k nepoznání

V ženu bez špetky citu

A mě bez jediného varování 

Pouze v trenkách vyhodila z bytu

POLÁRNÍ ZÁŘE

Nad knihou školní očka se mi klíží

Já učit se musím, vždyť to vím 

Avšak spánek mě přemáhá s převahou jasnou

A tak nechávám celý svět zhasnout 

A sním...

Letím si letím, ve výšce ptáků

Letím si letím, strasti na háku

Letím si letím, poznávám kraje

Hory písku ale i místa, kde víno zraje

Prolítám Evropou, mířím k severu

S hromy a blesky si servítky neberu

Prolítám mračnem a v přízračné páře

Oči mé oslnila polární záře

Barevná harmonie citů a vzpomínek

Zažehla v mysli mé posvátný plamínek

Plamínek, který mi připomněl mé plány a vize

Plamínek, co tu bude, ať se děje co se děje

A ač se náhle probouzím na otevřené knize

Tak stále cítím, jak je tu se mnou

Jak mě sebejistě hřeje