Archiv ročníku 2016

Přihlášení

Registrujte se

Autor: Martin Burget

 

Ha! Další kabel! Ještě chvíli, chvilinku. Ne, je moc tlustý, tenhle nepřekousnu. Do háje! Moment, tady je další. Tenký. Jo! Tenhle moje krysí zubiska pořádně zrichtují. Už to bude. Hned, ještě kousek. Auvájs! Je pod proudem. Šokující! Takže funguje. Tím pádem mi šichta skončila.

Denodenně kontroluju, jestli fungují kabely, testuji jakost sýra, značím turistické trasy bobkama. Je to dřina, ale mám svou práci rád. Teda až na to, že na mě moji dvounozí zaměstnavatelé kašlou. Žádné zázemí, žádné benefity. Školení nezajišťují, o brainstormingu se radši ani nezmiňuji. Plat mi nedávají.

Když už jsme u těch prachů. Beru si, co mi patří, v naturáliích, samozřejmě.

Á, zrovna padla. Čas na půlnoční přestávku. Takže si dám oraz ve špajzu. Prima teritorium!

Vida, zase otevřené dveře.

Moment, musíme dodržovat směrnice BOZP. Rozhlédnout se. Zleva dobrý, zprava mražák. Kocour chrápe.

Hm! Co to cítí čenich můj, neomylný? Chleba! Hnusný, ztvrdlý, začíná plesnivět. Takový mám nejradši.

Tohle překousnu. Jo! Překousnu, sežeru! Jen ať líjaj drobky. Chrum. Chramst. Mňam! To je delikatesa.

On to není úplně špatný bejvák. Když si přeberu, že kolegyně dělají popeláře u ASA nebo kanalizační inspekci, uvědomím si, že jsem blahobytný krysák. Sice se o mně nikdo nestará, pokud teda pomineme, že mi šéf semtam nasype trochu zelených granulek. Stejně je nežeru. Beztak jsou čerstvé a nesmrdí.

Moment! Co to slyší ucho mé, bystré? Klapot tlapek na podlaze. Údery slin o linoleum. Kocour! A pěkně tlustý. Toho nepřekousnu. Zatraceně!

Rychle se schovat, ale kam? Jo! Tady do té škvíry.

Ale šelma je rychlejší. Zavřu oči. Když kocoura nevidím, nevidí ani on mně. Logické, ne?

Zatraceně! Auvájs! Drži mně v zubech. Kdybych tak mohl ulítnout! Jo! Mít křídla, byl bych netopýr strážný všech krys.

Aúúú! To je bolest! Moje krev mi stéká po čenichu. Copak mi to vrtá hlavou? Kocourův špičák! Levou hemisférou, hajdalák jeden. A úplně nejhorší je, že mně jeho hmatavé vousky lechtají na břichu, takže umírám a ještě se tomu směju!

A to fakt nepřekousnu!