Autorka: Zuzana Osobová

„Je to ale krásná rodinka,“ řekl svůj názor nahlas šedý kávovar.

„Ano naprosto úchvatná. A teď dělej. Potřebuji pro tu tvoji rodinku dvě kávy a čokoládu,“ řekla lehce naštvaně hnědovlasá dívka a začala hledat v poličce pytlíčky s koblihami. 

„Kávička je už hotová. Už jenom čokoládka,“ rozplýval se kávovar. Hnědovláska vzala dva šálky a vyndala z ohřívače koblihy. Vše položila na tác číslo 5.

„Vidíš to dítě? Směje se.“ pokračoval kávovar. 

„To je naprosto úžasné. Lidský smích. Ha ha,“ odvětila ironicky. 

„Ty nevíš, jaké to je se nesmát. Necítit. Nežít.“ nedal se kávovar.

„Bože, nezaplatili jsme čtyři tisíce kreditů za mudrující kávovar. Jen už dodělej tu čokoládu.“ 

Hnědovláska začala sledovat rodinu, o které zdejší kávovar tolik básnil. Typická rodina. Matka, otec a malé dítě. Dítě si kreslilo.

„Čokoláda hotová. Jéé, podívej. To dítě si kreslí vláček. Čaruj, prosím,“ poprosil kávovar a zablikal několika diodami. 

Dívka se začala se věnovat třídění pytlíků s různými pochutinami. Vůbec nevěnovala pozornost kávovarově poslední větě. Ale kávovar byl vytrvalý.

„No, tak. Čaruj,“ vyzval ji znovu kávovar a upustil přitom trochu páry. 

„Za prvé: není to čarování. A za druhé: ne,“ zněla odpověď. 

„Ano já vím. Čarování to není. Jen přetvoříš atomy, které jsou na tom papíře, do prostorového obrazce věci, které ty atomy znázorňovaly. A proč ne? Zatleskají ti, jako vždy,“ přemlouval dál kávovar. 

„Jeden Earl grey a rychle,“ poručila dívka a dál se věnovala rovnání pytlíků. Kávovar rychle vytvořil šálek chutného a voňavého čaje. Hnědovláska ho uchopila a napila se. Trošku váhala.

„No dobrá, ať je po tvém. Abraka dabra,“ řekla jen pro efekt a zamávala rukou ve vzduchu. Ve skutečnosti se v hlavě zaměřila na obraz a představila si, jak se barvy oddělují od papíru. Jak vytvářejí ve vzduchu jezdící nebo spíše létací objekt. A přesně to se stalo. Kavárničkou teď proplouval pestrobarevný vláček a přinášel radost všem návštěvníkům.

Nejdřív byl slyšet smích, ochání a achání. Hnědovláska si představila, jak vláček proplouvá kolem kávovaru a svou pouť zakončil malinkou otočkou kolem hlavy dítěte. Ihned se ozval potlesk a nadšené výkřiky. Dívka otevřela oči. Potlesk patřil jí a ona se lehce uklonila. Podívala se přitom na kávovar, který hrál všemi barvami.

„Moc, moc spokojený,“ odpověděl jí a dál se věnoval své práci. 

To, že měl podle výrobního čísla narozeniny, věděl a cítil pouze on. Byla to vlastně skvělá narozeninová párty.