Autorka: Nikola Beránková

Ahoj dveře, zámku, koberci a děti. Já jsem klika Třídní. Třídní protože jsem namontovaná na dveřích ve žluté škole, modrém patře a růžové třídě. Vše je tu barevné, tedy až na mě, ale jenom do 1. Září.

Je první školní den a už vidím děti, které se sem hrnou na nejlepší místo do zadní lavice ale také ty kteří se se starou brašnou na zádech pomalu vláčí jako mop uklizečky. Už cítím jak za mě berou a otevírají dveře do růžové třídy.

První je jak jinak než Pihováč a za ním Nosatec. Nikdo si mě nevšimne až na mastnou Slávku která se spíš dívá na oranžové dveře které se podobali jejím křupkám. 1. hodina…., 2 hodina…, 3 hodina…., a tak dále až odbije 12:354.

Do dveří odpoledne vrazí učitelka Úklidová a jak jinak než uklízí po dětech. Ve třídě po prázdninách zbyli barvy. Růžová, modrá, bílá, zelená…. Už je večer a slyším kroky, které se přibližují. Člověk to není, protože je to duch Strašimílek který rád dělá neplechu. ,,Je to tu moc hezké“ mumlá nehlasně. Ale ne na dlouho. Chytí kyblíky a barvou a začne cákat všude kolem.

Ale mě ne jsem pořád šedá. Děti po ránu přicházejí. Jakmile Pihováč  otevře dveře stojí tam jako brambora. Nosatec do něj zezadu vrazí a už jsou na podlaze od hlavy až k patě pokryti růžovou barvou.

Teď tady krásně vyčnívám a libuji si jak paní učitelka Úklidová může zbláznit protože jí barva vše zamazala a podle ní zničila. Děti běhají po třídě a připomínají cupitající duhu

tak tohle bych nejspíš řekla kdybych mluvila a abych naštvala učitelku Úklidovou mluvila bych jí do výuky o všem možném i nemožném. To by mi děti byly vděčné.