Autor: Čeněk Malík

Nad miliónem střech se zvedaly proužky těžkého černého kouře. Když se smísil s nevábnými výpary továren, rychle vytvořil obrovský mrak, který se převaloval nad celým městem a nutil jeho obyvatele k drásavému kašli. Padal-li sníh, a teď právě opravdu chumelil, byl černý a těžký. Snášel se neohrabaně na spěchající lid. Mnohý by řekl, že v takové mase musel být alespoň ten jeden boháč, který si vykračoval v čistém oblečení. Ale nebylo tomu tak, muž, který jako jediný neměl tvář umazanou od vzduchu a  šátkem si nezakrýval ústa, byl kazatel na největším městském náměstí.

Byl oblečen v bělostný oblek, byl hladce oholen a decentně učesán. Tvář měl klidnou a přívětivou, naplněnou jakousi vnitřní září s klidným spokojeným úsměvem.

Nažloutlá mlha a chuchvalce černého sněhu se mu pečlivě vyhýbaly, sloup čistého vzduchu se táhl skrz oblaka a propouštěl na dlažbu proud jasného světla. 

Působil nadpozemským dojmem. Právě proto ho obklopoval dav čumilů a flákačů, ale i několika zaujatých občanů a naslouchajících (jediný rozdíl mezi první a druhou skupinou byl osobní kapitál).

Muž v bílém si odkašlal a začal mluvit. Jeho hlas prorážel mlhu a poté se v ní s ozvěnami rozléhal. Tóny jeho mluvy působily jako maják, který přiváděl ztracené muže a ženy k bezpečnému přístavu. Ještě blíže takovému návodnému světlu byl pak v kontrastu zářící válec světla, který se snášel z nebes.

Muž si dával pozor, aby se držel v jeho středu. 

Jeho slova byla klidná a přívětivá, jako pohlazení či objetí po úporném dni. Lidé, kteří ho slyšeli, pookřáli jen z toho zvuku.

,,Přátelé, přišel jsem mezi vás, světlo do temnoty, ne abych vás varoval nebo káral jako tisíce knězů. Ne, Nejvyšší vás milují a každému z vás nabízí vykoupení. Vidí špatnost této země a dobrotu vás, jejích lidí. Milosrdenství našich Pánů je nekonečné, přátelé, pro každého z vás! Neúpěte pod špínou tohoto světa, když jen tam, nad námi," muž pozvedl ruce ve zbožném gestu k nebesům, ,,tam je svět, ráj, pro všechny a pro jednoho! Dny ušlechtilé práce a studia ve snaze pochopit Jejich velikost proložené relaxací v nebeských zahradách. Přátelé, napijte se se mnou Nektaru, ochutnejte Ambrózii!"

Začal rozdávat drobné plody a flakónky a odporný zápach byl přebit nebeskou vůní.

Tento svatý muž je zval, každého a jednoho, k městským vrchům, nejblíže k Nejvyšším. Tam budou představeni do Nového Světa.

Stáli tam ve sloupech světa, další mužové a ženy, s klidnými úsměvy strážili vstup do nebes. A tam je světec přijal k novému účelu. Stačilo jen zřeknout se zemských statků, zřeknout se podpisem svého pozemského jména, zanechat je zde a přijmout nové, pod kterým budou známi navěky  v Novém Světě. Pak stačilo projít do kuželu světla a...

Padnout.

Umaštěná tvář dělníka tě s bolestným úšklebkem vítá. Není žádný ráj, vysvětluje. Jen uhelné sloje, které vždycky potřebují kutaře.

A na obrácené straně toho překrásného podepisovacího pergamenu jste se veškerého majetku, téměř legálně, opravdu zřekli.