Autorka: Kristýna Janošková

POUTNÍK

Šedý den a deštěm nasáklá bunda,

tajné fantazie o pokusech.

Snažím se ti říct, naznačit…

těžký dech a mokré tváře.

Stojím na útesech pro cestovatele,

last minute do tvojí duše,

meškám.

Odpustím si – cesta byla příliš drahá.

OMYLY

Jediný okamžik, jediná radost,

v sekundě, v hodině,

cítím, že jsem.

Jediná věta, jediný večer,

vím, že o mě víš.

Svítání jako trest,

v tělech zbytky alkoholu,

co se stalo, že je pryč.

Jediná noc, jediný hřích

pro pocit, že jsem.

Jako slovo v knihách,

tak ztracená si připadám.

Jediný dotek, jediný hlas,

zůstává tam, kde má.

Slza si brázdí cestu ve vlasech,

bojuje víc než já.

Styď se, zajdi zpět!

Jediná myšlenka, tolik ticha,

ve slunci obnažená, v noci neviděna.

POZŮSTATKY

Hořká chuť limonády,

chemická analýza?

Co ti zbývá.

Pokoj je prázdný,

telefon nezvoní.

U dveří nikdo nestojí,

nikdo se nebojí.

Část mě chce, část uniká.

Neuchopitelnost okamžiku,

tam někde v díře zaniká.

Zírá na mě ze všech stěn,

směje se mé intimnosti,

část mě chce, část utíká.

Hledí mi přes holá záda.

Kdo? Někdo.

Obnažená chodidla,

zima je prý přítel.

Pokoj je prázdný, dveře dokořán,

hledí chodba šedá,

řekni, co mi zbývá.