Autor: Patrik Stejskal

PRŠÍ, TAK ŽENSKÁ

možná někdy potkáš chlapa

kterej ti nikdy nebude nic vyčítat

ale zároveň poznáš

jak dobrý je vyvíjet charakter dál

jde-li vývoj správnym směrem

upřímnost se nikdy nemůže nikoho dotknout

ta jen posouvá dál

já sem divokej

i línej

i zbytečnej

a někdy vítězim

a někdy prohrávám

moje horlivá hlava dost strádá

hodně po sobě chce

a vlivem nevydání ze sebe všeho

pak sténá

ale hlavní jádro je pevný

nic neni soutěž

já budu vždycky šťastnej

tak buď se mnou, miláčku

a nebreč

SNĚHULÁK

Sněhulákův sníh sní

o věčnu písní

Slunce

STO LETÍ JAK VODA

21. století je tím nejdivočejším

lovem slunce: já Jsem. jenom 

proti němu

na to nemáme právo;

politice vzkazuji: pozorujte stromy

a popište dětskou radost; to je celé

Dýchám: svět

potřebuje zahodit chaos názorů

a konečně mlčet: my lidé

nevíme nic.

Strom – Země – Vzduch – Příroda

je mi politickou ideologií

náboženstvím, vědou a tím dalším:

neznám Vaše principy, ani nepotřebuji

chci-li, pak jen pro zvědavý obzor

ale

Všechno základní je Zde.

v přítomnosti lesů:

štěstí, láska, i nekonečné pozádové

mražení

ze života.