Autorka: Renáta Žáková

MALÍŘ TALÍŘŮ

Vždy chtěl jsem být malířem talířů,

aby se lidem lépe jedlo,

a tak jsem za dvacet halířů,

od žebráka koupil koňské sedlo.

Můj koník s bídným postrojem,

kupředu klusal jak drak,

zastavil v městečku s orlojem,

kde hodiny šly naopak.

Ptal jsem se lidí, co to je

a oni, že král je prý nemocen,

tak strojek hodin orloje,

nazpět je přetočen.

Taky prý nic mu nechutná,

už chudáci dva kuchaři,

za jídla svá přenudná,

skončili dole v žaláři.

A byla to jasná věc,

jak dostat kuchaře z pranýřů,

stal se ze mě umělec,

malíř talířů.

OD JEŽÍŠKA

Krásný den přeji, vím, o čem sníš.

Doufáš, že mne dnes uvidíš.

Tak doufej dál, ať sny své naplníš

a já se zas schovám, Ty to víš,

však se svou vírou, najdeš tu skrýš,

světýlko v srdci svém rozzáříš.

od Ježíška

DOPIS

Kulička papíru zmačkaná v koši,

ze svého apartmá vyhlíží na sousoší,

Nejsvětější trojice,

byli jsme dvojice.

Na papíře někde mezi řádky,

schované, zmuchlané naše hádky,

vedle kelímku od kávy,

vracíš se mi do hlavy.

Adresa obálky bez jména,

podzimním deštěm splavena,

taky se ztrácí,

tví nakreslení draci.

Princ s vytaseným mečem,

stal se něčím terčem,

špinavá galoše,

trefila zbrojnoše.

Tak dopis prázdnotou lásky zel,

déšť ho pomalu rozpouštěl,

tak mělo to být,

teď mohu jít.