Autor: Kristian Koča

CHVILKY TICHA

I.

mám rád líné odpoledne

ticho, slunce hřeje

jen já pán dne

s otevřenou knihou, okenicí

dýchám pocit přítomnosti

II.

jak krásné je ležet v posteli

když se venku rampouch strouhá

jak krásné je teplo peřiny

když  je čas a dál se hloubá

NAD KŘÍDLY RACKŮ

Nad křídly racků příze letadel

a já jak bóje v moři

jak chobotnice bez chapadel

prsty pronikám do vlhké hřívy

s hlavou v záňadří té slastné víly

vln krajka hladí líný písek

odnášeje stopy hravých dítek

vítr roztírá třpyt kanoucích perel

chlad vře větvením žil

a slunce dál líčí azurový akvarel

to místo vzácných chvil

STÍNOHRA

Z  saténových kořenů

vzrůstá krása lačná

rozvírá rány

drtí kámen

zrakem hladím

ten kmen z kůry sedřený

ten trup šelmy divoké

v stínu stékajících pramínků

tam v záhybech té zpropadené róby

rozprostřen kraj pahorků

kapličky živoucí ódy

nelze dále

slova odporná

z beztvarých písmen tkát

jsem na kolenou

pláči