Autorka: Tereza Vernerová

V MOJÍ HLAVĚ JSME SE POLÍBILI

Najděme spolu přístřešek

Potkali jsme se na zastávce.

Schováme se tam až budou letní bouřky a podzimní deště

Utíkala jsem na autobus, který jsem nestihla.

Ten přístřešek bude naše past, lásky kleště

Když jsi viděl, jak se usmívám, tak ses přestal mračit.

Zůstaňme v objetí chvíli ještě

A pak Ti jel spoj.

KONĚ SE TAKY STŘÍLEJÍ

Koně se taky střílejí,

tak proč já nemůžu jít na jatka?

Jezdí na nich, pak je snědí,

ale já? Já musím ležet na lopatkách.

Nechte mě prostě zastřelit,

nechte mi dát ránu mezi oči.

Nikdo na mě už nebude jezdit

naposledy si parkur skočit.

Proč když trpím víc než to zvíře,

proč když je mi tak strašně smutno,

každý kromě mě s tím je smířen?!

Každému je to jedno.

PŘED SPANÍM

Drž mě pevně,

nepouštěj

Dám se levně,

povídej

příběh, co nakreslilo tvoje tělo na moje

jsme dva rozladěné hudební nástroje

Dej mi pusu,

nespěchej

Po jednom kusu,

prožívej

teplo, co nutí roztát ledy mezi námi

zůstaneme v tom moři plavat sami

Pusť mi hrdlo,

umírám

Polibek na čelo,

zhásínám