Autor: Michael Sochor

ANDĚL

Sestoupila z nebes,

byla mi ozdobou všech nocí.

Já opájen její sladkou mocí,

do Edenu se vznes. 

Dary a obdiv lásku zvěčnit měly,

věčný sen city opíjely.

Vznášet se s bohy mé srdce smělo,

život věčný na dosah mělo. 

Však i dokonalost stane se všední,

cit mrazivým jak den poslední.

Můj anděl Mefistofelem se stal,

srdce,život, vše mi vzal! 

Já zůstal sám na temné cestě,

kdes nyní lásko má?! 

Zítra a navždy -smutek a smrt- dívka má jediná. 

TREST

Spálená zem, kde růže nevyroste,

prázdné domovy, kde do krásy nikdo nedoroste.

Mé srdce obnažené tkví v té zemi,

jen já s ním, jen my dva sami.

Jen já a bolestná samota,

jen já a nekonečná prázdnota.

Mou tvář již nikdy nepohladí Slunce svit,

já už nemám proč tu být.

Bloudit v hlubinách černých,

být v končinách dalekých.

Zač ten strašný trest,

nemoci se v nebe vznést? 

U KONCE S DECHEM

Bojuji bitvu,kterou nemohu vyhrát,

trpím životem, ale nemohu se vzdát.

Odešli ti,které měl jsem tak rád,

ti,kterým jen své srdce mohl jsem dát.

Já láskou oslepen jsem byl,

lži a zradu neviděl jsem!

Na konci s dechem, na konci sil,

na konci cesty životem.