Autorka: Aneta Hřebejková

SMYSL

S obdivem bystrozrakého slepce věnuji všem lidským hlodavcům – od egoistických křečků až po bobříky s komplexy otravovatelů…

Pochop,

že nejsi středem vesmíru.

Jde jen o mylný blud.

Špatný výsledek podílu.

Svět veskrz plný zrůd.

Že Sluncem jsi?

Ó pozemský světe!

Fantazie Ti skutečně neschází!

Naivita skrz čelo kvete.

Plačte, drazí, neb umělec odchází!

Šťastnou cestu přeju!

NAVRÁTILEC

I popadl prapor a v koně ostruh tiskl.

„Vzhůru, oři, vzhůru ku domovu!“

Meč stříbrný se v světle slunce blýskl.

„Kéž spatříme svou zemi znovu!

Ty kraje zelné, boru temný šum

a šepot stříbra tamních hrdých vod!

Též vlídnou píseň rozjařených strun!

Kéž zřeme opět trpký český rod!“

A koník zpíval krokem, pána nes

pryč z bojišť, pryč od válečného ryku.

Až na hranicích rodné země kles,

dal němý sbohem ctnému válečníku.

„Ach, kraji český, jaké kouzlo jest

zřít zas jedinečný půvab tvojí tváře! 

Po cestách zhlédl jsem stovky hvězd,

přec všechny z nich by zastínila tvoje záře!“

UTONULÁ HLADINA

ledové smutky bílého světa podepřela kouzla

lovkyně nepřátelského proutku střílela mrkve

když mluva kovadliny běhala po škole krokem růže

svině lhaly tupými svaly zářících ran

jednu malou cosi povolil pot pachatelova potazu

krev Kelta zalehl tajfun zvráštěných dveří

opatrná dezinfekce divoce klouzala Sherwoodem

a číší otřásla čtveřice not parohatého netopýra