Autorka: Kristýna Vojtíšková

PŘÁNÍ

Být svobodná jak pták

na azurové obloze

o nekonečné rozloze

mít prozíravý zrak

Rychlost vraných koní

v nekonečném luhu,

bez sedla či pluhu

když volnost slzy roní

Pasivitu ryb

v neklidné vodě čiré

rozlišit zlé a milé

poučit se z chyb

Plachost lesních laní

jejich lad a krásu

za slunného jasu

nechtít více zbraní

Sílu šelem dravých

když špatné se blíží

samostatnost mříží

v nestálých dnech tmavých

A v nekonečné dálce

za zvuků hrůz a strachu

v zemi celé z prachu

Mít klidnou duši starce.

PLAMENY TANČÍ

Tancuje plamen, tancuje tiše

tancuje pro radost, hrdost i žal

tancuje za smutek, těžce se dýše

tancuje za život, který mi dal

Tancuje plamen, tancuje stále

ke zpěvu vyzývá stíny, tu tmu

chci zůstat s tebou, či jíti dále

s úsměvem vykročit k dalšímu dnu

Tajemný plamen jméno tvé křičí

neslyšíš, nevidíš barevný žár

plynoucí doba vzpomínky zničí

chceš všechno zastavit na vteřin pár?

Odpověď neznám, snad se jí bojím

nečekám úsměvy v pochmurný vjem

uprostřed davu, v samotě stojím

na kraji zoufalství já nyní jsem

Zeslábnul náhle, zeslábnul plamen

odešlo kouzlo dnů, štěstí a krás

zemřela touha, vyschnul náš pramen

zmizela společná naděje v nás

Tancoval plamen, tancoval ve tmě

v té pusté místnosti nálezů, ztrát

tancoval plamen, tancoval ve mně

pro lásku kterou‘s mi nemohl dát.

FÉNIX

Mlhavý opar, půlnoc se vkrádá

touží mě utišit, uklidnit snad

přivinout k hrudi když mysl žádá

vzpomenout na léta lásek a zrad

Jak je to dávno, ztracené časy

odváté vidinou šťastnějších chvil

svírá mě útrapa, chvějí se řasy

konečný úkol, když nezbývá sil

Za vaše oči, za vaše hlasy

dala bych všechno, co na světě mám

musím však jít, v ty neznámé trasy

vykročit v ústrety poklidným tmám

V modré nebe, zelenou savanu

vzlétnu a vykročím poslední krát 

a jako pták z popela povstanu

za krásné doby, jež mohla jsem znát