Autor: Josef Lachendro

KRÁSKA V RUDÉ

Bledá krásná~skoro snová

Mladá čistá~vdaná v boha

Naděje plná~prázdná milovaná

Deset a sedm let na den stára

Oděna v bílé a rudé

Přírodě vlastní~pro ni tolik kruté

Stříbrný závoj sněhu a ledu

Pokožka kdysi barvy medu

Milovala všechny~jen ne sebe

Naději otevřená~poslední co zde zbyla

Nejkrásnější růží si přeci každý bere

A jednou z nich ona byla

Není to fér~ve sněhu tu leží

Pro lásku dlaně plné lístků růží

Nikoho už neměla~svoji cestu si zvolila

Andělé pro ni plakali~láska si ji vybrala

SNOVÁ KRÁSKA

Oči modré měla

jednou se v mých zapomněla

snad to nebyl pouze sen

hned po ránu zapomněn

Rty plné měla

zkousla si je když se zamyslela

snad to nebyl pouze sen

hned po ránu zapomněn

Vlasy ohněm plály

ve větru nesmyslně vlály

snad to nebyl pouze sen

hned po ránu zapomněn

avšak jednou už nepřišla

moje milá odešla

Doufám že to byl pouze sen

Abych na ni zapomněl

OBJETÍ

Postel pro mě dost měkká

něco špatného mezi mnou a tebou~dva páry očí zavřených

pojď sem buď zase volná

v mém hřejivém objetí snů bolestně pravdivých

Svět plný ideálů 

nesmyslné výrazy na tvářích

lidské omezení nápadů

nic víc než vážky s životy šílenců

Nekončící příběh co nám daly

naše duše jednou se staly

s láskou v počasí hlučně bouřlivém

nic nás nemůže srazit v objetí hřejivém