Autor: Alfred Drakobijec

BEZĎÁK

Celej den mám dneska smůlu

Na mostě a koukám dolů

Chci skočit už mě to nebaví

Tak se pouštím zábradlí 

Ale chytaj mě ruce špinavý v chvíli poslední

Bezďák co mu drobný často házim

Řek si ,,Chci ještě prachy, tak mu to zkazim!"

Chtěl jsem být na řeky dně

Ale kokot, co je ještě níž vytáh mě.

DVOUDENNÍ PROBUZENÍ

Je ráno a vedle mě leží

nahá kocovina a deprese.

Jsem mistr sebedestrukce,

proč mi v hlavě pořád ječí?

Znovu si říkam tohle už stačí,

vstávám a ubalim jedno radši.

Nejlepší lék na všechno,

nemít ho je zažít peklo.

Stojím na nebesích 

přitom v sedmém patře,

je deset hodin ranních

čekám kdy to začne.

Polonahý, je mi chladno,

na okraji dvou světů

a poslouchám temno,

za chvilinku vzlétnu.

Quisling se pro mě jmenuje každej svět,

každý den je jako pohřeb.

Pořád v černym, nevim kolik zbývá mi let

proto seru na nároky potřeb.

SOULFIGHT

Do nebe schody znovu poztrácej lesk

Duše chce prchnout, udělat velký třesk

Z pod kyvadla na oprátku

Od čepel stejně potrhanou látku

Po mostech úpadku často bloudim

Sochy mě na nich jsou plné touhy

Do pekla se nedostane kůže,

 pouze umělcova duše.