Autor: Petr Janota

A STROMY ZARYTĚ MLČELY

Jediný krůček a ztrácíš zem pod nohama. 

Řítíš se do temných neznámých hlubin.

Padáš, pláčeš. Není to však nic platné.

Pomalu a jistě propadáš beznaději.

Pokoušíš se bojovat, ale marně.

Trháš si vlasy, křičíš a sténáš.

„Pomoc! Prosím! Pomoc!“

Nikdo tě tu však neuslyší

ve světě ozvěn a stínů.

S bledou tváří kráčí

všichni společně.

Ale svou vinu

si ponese

každý

sám.

JSI PRO MĚ VŠÍM

JEN TAK…

si ráno povyskočit

obléct si žluté sako

nasadit širák z pápěří

a vyjít na ulici

jen tak

ve žlutém saku a širáku z pápěří

hodit trable za hlavu 

neplacené účty taky 

vzít si radši deštník

a jít ven

jen tak

vstříc nesplněným snům

usmát se na každého

pozdravit 

a poděkovat

třeba i dvakrát po sobě

a s poklonou jít

jen tak

dál 

do víru velkoměsta

to by byl v baráku rozruch

každý by si hned ukazoval

říkali by

no podívejte se

vždyť on si

jen tak

nosí deštník

i když neprší

no řekněte

kdo to kdy viděl

ach

jak jsou ti lidé povrchní

odsoudí vás

když si vezmete do ruky deštník

přestože je slunečno

a ani vám nepochválí

nové žluté sako

a ten širák z pápěří