Autorka: Nikola Sobotková
STMÍVÁNÍ
Stmívá se a připozdívá
tma se lehce blíží.
Bella se mu do očí dívá
rty se jim přiblíží.
Lehký dotek na ruce
studený jak led.
Dva polibky na líce
dech sladký jak med.
Z dálky se však ozývá
dlouhé tkavé vytí.
Moc času už nezbývá
nový měsíc svítí.
Její náruč bezednou
zaplní Jacob rázem.
Který jí však nejednou
srazí zpátky na zem.
Bella je teď na hraně
zatmí se a blízká.
Edward k její ochraně
Rudovlasou stříská.
Svatební šat překrásný
noci na ostrově.
A pak porod bolestný
život daný nově.
S rozbřezkem Bella vstala
do nového bytí.
Jako fénix z popela
nabylo již zbytí.
Malá dcerka Renesmé
smysl jejich existence.
Nikdo jim ji nevezme
ubrání ji až do konce.
KRÁSKA A ZVÍŘE
Starý dům, rozbitá brána
a v té stojí krásná panna
Dlouhé vlasy, rudé rty
prosté šaty, žádné boty
Na tváři smutný výraz má
matce i sestře výdy pomáhá.
O trochu přízně pokorně bojuje
a otce svého nadevše miluje.
A za to vše dobro její
krutý osud teď čeká ji.
Na starý hrad ke zvířeti
ač nechce ihned musí jíti.
Jak vysokou oběť žádá zvíře
pro pouhý kvítek rudé růže.
Každý ze zvířete zde hrůzu má
vždyť kráska je tak mladá a nevinná.
Už s hrůzou kráčí po schodech
a strachy se jí tají dech.
Ve zvířeti však dobré srdce bije
a o dívku denně s láskou pečuje.
Dlouhý čas v paláci dívka je
zvíře ji beznadějně miluje.
Čím dál více po ni touží
škaredá tvář ho však souží.
Jednoho dne se však zázrak stane
Dívka řekne: ,, Miluji Vás, můj pane.“
Políbí jej na ústa
,,Budu vaše nevěsta“.
Tvář zvířete v líbeznou se změní.
A to je konec vyprávění“
UMĚLECKÁ LÁSKA
Trvalo mi tisíc let
než jsem našel tento svět.
Není tam vše až tak vábné
mé srdce to tam však táhne.
Žádný zázrak, pro mě ráj
kdo by tohle neměl rád.
Hlupák to však neocení
a pro bohaté to není.
V srdci žal a na rtech úsměv
to je trpících dnes všech úděl.
Tady to však nutnost není
piš co cítíš, bolest zmizí.