Autorka: Katka Zikmundová

STÍN

Tvé největší tajemství můžu znát,

jsem stín, který nikdo nevidí.

Chceš se mne ptát

co vím o světě, o žití

ale já mlčím,

jsem jen tichý svědek.

Mám trochu přimhouřené oči,

chci poznat lež zabalenou v pravdě.

Zvláštní pocit,

cítím ho, ale nedokážu popsat.

Zapomenout nebo věřit?

Věcem, co jsi mi začal šeptat.

BĚŽ!

Běžíš, utíkáš.

Mám otázku,

tak proč neodpovídáš?

Před kým ten spěch.

Na chvíli se zastav,

dochází ti dech.

Ptám se znovu,

jdeš daleko, a kam?

Kroutíš hlavou, pokračuješ dál.

Šanci na poslední slovo jsi teď promrhal.

Vidím, že nepočkáš,

tak si běž!

Utíkej, kam chceš,

kam ti rozum velí,

už chápu,

nic tě nezastaví.

KOSTLIVEC

Tichý zvuk mne probouzí ze spánku,

vzdálené ševelení.

Hledám příčiny známku,

vlezlého ze sna probuzení. 

Další noc se vrací,

sen to není,

myšlenky se v nepokoji ztrácí.

A přitom, blíží se jen ševelení.

Třetí noci už mne jímá strach,

neblahé tušení,

něco se blíží, kosti a prach.

Vyčkávám do svítání.

Čtvrté noci je mne přišel.

Kostlivec a hledal své tělo,

nikdo nevyslyšel,

že žít jen v kostech, se mu nelíbilo.

A proč mě po nocích, 

budí tak tiše?

Ví, že nejsem víc, 

než tělo bez duše.