Autor: Tomáš Stoklasa

KRÁSA SAMA

Já se zamiloval

lásku ti nasliboval

a ty mi to oplácíš

ke mně se nevracíš.

Začnu se ti dvořit

růže ti nosit

a ty jenom obracíš se zády

jako pán bez dámy.

Láska sama příjde

pláč přejde.

Tvých kaštanových vlasů nedotne se ruka

žádná jiná dlaň

Nebo krása zmizí

lásku ti dá cizí.

Chraň se lásko

dál se braň.

Věnováno Denise

VLAK VEZOUCÍ SMRT

Lidi nastupují do vlaku

mají tváře od prachu

myslí si že jedou do ráje

do ráje jenž není úniku.

V rohu jedna mladá holka sedí

vedle ní bratr leží

zakrývá je houf lidí

na sebe se tlačící

jako stádo prasat.

Všude tma, panika zavládá

najednou dveře se otevřou

halda lidí vypadává.

Před nima mladý muž stojí

v modrém kroji

posílá je ven.

Je krásný slunný den

až na ten kouř valící se sem

bratr mladé holky ucítí zápach

slaný zápach z továren.

Naženou je do bytů

mají si vybalit cennosti

jít se sprchovati.

Jsou v místnosti jenž není úniku

namísto sprchy rajský plyn

pouští potichu.

Dole v rohu mladá holka sedí

slyší pláč svích rodičů

pláč stichl

všude samé ticho děsivé

pouze davidova hvězda svítí

v tichu nad živou holkou

jenž lidé svími mrtvími těly zachránily

dívčí pláč rozléhá se

mezi mrtvími těly.

V tom nějací lidi přidjou

odvedou ji za bráchou

na poprvý štěstí měla

snad davidova hvězda zakročila.

Pláč té holky nad mrtvími těly

zní ji v uších jako včely

zabijí ji pláč rodíčů

bodají ji do srdce potichu.

Brácha zdatný muž

pomáhá jim s prací

,,Mrtvá těla židů fuč"

Odtud se bere zápach

z mrtvol

ten slaný zápach.

Bratr vracící se za sestrou

uvidí další mrtvé židy.

Běží rychle zpátky do domu

nikde ani živáček

jenom její kufřík

podívá se do komor

lidi trápí hladomor

U kůlu stojit ji viděl

přivázanou okovy

přibíhá pět lidí

němci asi kdo jiný

pušky připraveny k zabití

vedle nich generál

zavelel k nabití

holka slyší svého bratra

Pušky na ni mířící

ozve se výkřik

výkřik který bolí

na srdci jako rána

generál ruku zdvihl

poslední pohled

co holka spatřila

,,Fire Generál"

ptající se muži

pošetile

,,Fire"! Pravý generál

jako kdyby kulky

Chtěly aby dále nežila?

Snad oni city nemají

zavrtají se jí do srdce

,,Bolí to bratře

srdce pláče"

,,Neboj za chvíli skončí"

Srdce přikryje ji šátkem

Odpuste té holce

chtěla by být blíže

ke své matce.

Její pohřeb konná se v peci

v peci s ostatními věci

Bratr ji tam pohřbívá

chvíle ticha nastává

svoji sestru spaluje oheň z pecí

brečí, vzliká

pouze krátký život mladé holky

pomalu odchází prič

prič z tohoto světa mezi svý.

Jenom slanný zápach z pece

dráždí moje srdce a nikdy neutichá.

HŘÍŠNÁ DUŠE MÁ

Chci tě svléci do naha,

chci aby se mnou byla odvaha

ti říct co k tobě cítím,

Ptám se ti do očí,

srdce se mi rozbrečí,

proč si tak hezká,

krásko má.

Chci vidět tvoje hřísné tělo,

říct mu:

,,O tobě se mi zdálo v mých snech“,

jelikož jsi celá moje,

a také srdce máme dvoje.

Miluji tvé hezké břicho,

hříšná duše má se ti ozve,

poté co tě budu mít u sebe,

Lásko má,

ty jsi ta jediná,

o které se mi v noci zdá,

při mích říšných snech a tmách.