Autor: Áron Fojtů

PTÁŠ SE, KDO JSEM?

Jsem havran,

v černém plášti, v kápi chovám tvář.

Jsem havran,

oko černé, chladné, skelné, jež nemá žádnou zář.

Sleduji lidské osudy s tichou nenávistí,

pak roztáhnu své černé perutě.

Letím lehce, sladce, jako když padá listí.

A když otočíš se, klovnu tě.

Jsem orel,

znám svých křídel ostré stíny.

Jsem orel,

když vrhám hrůzu do krajiny.

Čechrám své peří hrdě jako páv,

všechno ptactvo z nebes hrůza jímá.

Hloupá nádhero a pošetilá, z krutosti mám háv,

Leč zemřu-li, skon kruté krásy nikoho nezajímá.

Jsem sova,

klidná, rozvážná, když můžu, vyhnu se ti.

Jsem sova,

žhnoucí, pálená, když slova měníš v kletí.

Moudrost mě blaží, hodně znám a vím,

to je ten důvod, proč nemohu spát.

V noci se budím a ve dne sním,

svět je dost krutý, zkus mě rozesmát.

Jsem smrt. 

SMUTNÝ PŘÍTEL

Můj přítel nenosí korunu,

avšak nespočet jich češe.

Přesto králem není na trůnu,

když břímě světa vleče.

Jemu, jako málo komu,

zub času pranic neubírá.

Od věků je sám a k tomu,

mrtvé motýly i prach sbírá.

Ve svém domě jich rozsáhlé má sbírky,

ach odpusťte, on vlastní domov nemá.

Svůj rubáš pokrytý barevnými pírky,

snad aby zapomněl, že jeho řeč je němá.

Až jednou pochopí jak vznikají slova,

ta slova hrůzy, která z úst se linou.

Černé a divoké stádo jezdců chová,

jako stíny letí nad krajinou.

Za ta léta co jej znám,

jedinkrát do písku pár řádků vepsal.

Navždy němý a věčně sám,

můžete hádat, proč se nepodepsal?

„Jen tehdy, když mnou se nesl kouř spálených těl,

chvěl jsem se strachem a trochu hrůzou, chvěl.

A ve mně tančili černé tanečnice – saze,

Chtěl jsem umřít smutkem..., chtěl.“

Smutek ho láká do své náruče,

často s ním mluví a slzy otírá.

I smutek jednou uteče,

ale můj přítel..., neumírá.

PRAVDA I ŽIVOT

Hluboko uvnitř mezi řádky,

mám srdce popsáno tajemnými slovy.

A jako lidem, které znám,

dala mi život nový.

Vyryta zdobným tahem štětce,

neznám pravdivější větu.

Jsou výtvorem nejvyššího veršotepce,

co dostal jsem předávám světu.

Tři slova, jež zpívají andělé,

tři slova, která život změní.

Tři slova z nichž mrazí po těle,

tři slova, která znějí:

„Bůh je láska“,

Pánem všeho stvoření.

„Bůh je láska“,

člověk je jeho umění.

„Bůh je láska“,

a to je celé, Vážení. :-)