Autorka: Nikola Adamcová
OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÍ
Chceš-li mne pochopit,
musím tvou duši lapit.
Do stínů smrti
té vášně a chuti.
Pak vcucnu tě do sebe,
až budeš uvnitř mne
pochopíš vztek, smutek, pláč
touhu zemřít a řvát !
Ten neukojitelný hlad,
sníst lid šířící chlad.
Mé oči vzplanuli,
ruce tě zakopali.
Já jsem tvůj vrah.
Vidím tvůj strach.
Nastal ten čas,
kdy objevil ses zas.
Jsme jedno tělo
dojídám tvé střevo.
Jím tě zevnitř,
vytvářím vjejíř.
Má moc vzrůstá,
již nejši čistá !
Zhiň růže má !
A na povel skonala.
Víš kdo jsem?
Nejsem špatný den.
Slyšel jsi o schizofrenii?
Obklopena jsem zlými sny.
KOCOUR
Mrak z popela slehl,
černý kocour si sedl.
Sedl si na hroty šípů,
již zažil dost trpů.
Šíj se mu svírá, srdce nebije,
bílá myš všechny kocoury zabije.
Hraje si s jeho střevy,
hledí na strop.
- padají střepy
střepy se hrnou.
- myš si dál hraje
Havran v dáli zlou píseň pjeje.
Kocouří oko trhá se dolů,
zachvíli spadne.
- ze schodů
***
Oko stále na mne kouká,
v tom vítr zafouká,
havraní křídla se trhají,
všichni panice propadají,
kocour hledá své oko,
pár hrobů již prokop.
Jde dál, je v lese,
celý se jen třese,
mrazí mu v zádech,
trny má v patech.
Čas se krátí,
končí závod se smrtí.
Jeho duch v měsící kráčí,
holčička brečí.
-je zmatená, smutná,
kde se kocour toulá ?
***
Kocour cíl nezvládl,
nyní žalostně padl,
nenajde klid,
zůstane hnít.
Bílí závoj vlane,
kocouří tělo vzplane.
Satan jej zvedá,
dívka s ním stoupá.
Bez lásky nehce žít,
chce s ním do pekel jít,
nadešel jejich čas,
opouští nás.
***
Na místě smrti,
růže se vrtí.
- jako červ
zaškubal poslední nerv.
V náručí dívky kráčí,
už jen pár kroků stačí.
- způsobí nehodu
do pití házím krvavou jahodu.
KOUŘENÍ MŮŽE ZABÍJET
Jdu s kouřem.
Pomalým krokem.
V hlavě myšlenek mám dost,
chci zastavit říct stop.
Každým potahem,
je lepší můj den.
Proč kouřím ?
Protože tak sním.
Stahuje mne kazajka,
jako dětská kolébka.
Tady končí všechna sranda,
okolí to je hrozná hanba.
- umírám
Svět se něják natáh,
je to jen nevinný potah.